Země Světa | Archiv | 8 - 2016 - Laos a Kambodža

Laos a Kambodža

8 - 2016 - Laos a Kambodža

Články v tomto čísle:

Dvakrát do jihovýchodní Asie

uvod-LaosM.jpg

Svět je určitě báječné místo k žití. Jenže ne vždy a všude. Země, které se stávají pro místní obyvatele peklem a turisté se jim v pudu sebezáchovy vyhýbají, se v průběhu času střídají. S notnou dávkou cynismu by se dalo říci, že stačí počkat možná deset, někdy dvacet nebo třicet let, aby se z pekla stal opět ráj (ale také z ráje peklo, protože jakási pomyslná rovnováha musí být, zdá se, naplněna). K bezpečným oblastem, kde turistům nehrozí žádné výjimečné nebezpečí a které jsou navíc atraktivní svými památkami i přírodními krásami, patří aktuálně také pevninská jihovýchodní Asie...

Lidé Laosu a Kambodže

lideLaoM.jpg

Pakliže název Indočína má vyjadřovat především fakt, že se v této části světa střetly vlivy indické a čínské civilizace, dá se říci, že Laos a Kambodža shodně zastupují spíše dědictví indické kulturní sféry. Obě země se hlásí k théravádovému buddhismu a slaví Nový rok podle buddhistického kalendáře. Jejich život také určují podobné přírodní podmínky. Není divu, že mentalita zdejších lidí i jejich kulturní zvyky mají řadu společných rysů. Rozdílů je však také dost...

Angkor

AngkorM.jpg

Monumentálnost staveb zapůsobí přímo na místě na každého návštěvníka ohromujícím dojmem. S odstupem místa a času se ale dostavují úplně jiné pocity. Je to vůbec pravda? Skutečně to místo existuje? Opravdu jsem tam byl a všechno jsem to viděl? Angkor, centrum khmerské říše, v preindustriální éře největší město či spíše urbanistický komplex, resp. souměstí na světě, přetrvává v ruinách svých kamenných chrámů, když všechny dřevěné stavby vzal čas, a v magických pocitech, jež dokáže vzbuzovat v návštěvnících ještě po staletích...

Phnompenh

PhnompenhM.jpg

V kambodžské metropoli se mísí asijská exotika s koloniální tváří bývalé Indočíny. Buddhistické chrámy zde stojí v sousedství francouzských vil, mezi prodavačkami květin a podomními obchodníky se proplétají rodiny s dětmi a řidiči motorových rikš vyhlížejí turisty, kteří si v některé z četných kaváren na nábřeží vychutnávají idylický západ slunce. Přitom ještě v první polovině 19. stol. tvořily Phnompenh pouze jednoduché chatrče, které nevzbuzovaly dojem, že právě zde jednou vyroste město považované za nejhezčí v celé Indočíně...

Sihanoukville

SihanoukvilleM.jpg

Měst, která nesla jméno podle významných politiků ještě za jejich života, je nebo bylo ve světě dost: Petrohrad, Washington, Titograd, Stalingrad, Gottwaldov… V jednom je však Sihanoukville všechny předstihuje: král Sihanuk, který jeho vznik inicioval, si mohl užívat existence města se svým jménem ještě téměř po šedesáti letech od jeho založení...

Noc na jezeře Tonle Sap

TonleSapM.jpg

Moje cesta do Kambodže se zrodila tak rychle, že jsem dopředu nic moc neplánovala, ale bylo mi jasné, že musím vyzkoušet stezku v korunách stromů, projet se bambusovým vlakem a strávit noc na jezeře Tonle Sap...

Národní park Bokor

BokorM.jpg

Jedním z nejnavštěvovanějších a zároveň nejmystičtějších míst Kambodže je národní park Preah Monivong, obecně známý jako Phnom Bokor. Založen byl v roce 1993, rozkládá se na ploše více než 1500 km2 a je součástí Sloních hor...

Jedinečný chrám nad neklidnou zónou

PreahM.jpg

Preah Vihear byl jedním z nejposvátnějších khmerských chrámových komplexů. V nedávných letech jsme o něm slýchali poměrně pravidelně, vždy však jen v souvislosti s napjatou situací na hranici mezi Thajskem a Kambodžou, protože chrám a území kolem něj si nárokují oba státy...

Rudí Khmerové

KhmeroveM.jpg

Kambodža se již nikdy nezbaví přídomku země spojenés vražedným režimem Rudých Khmerů. Aniž by okolní svět tušil, co se v této zemi v letech 1975–1979 odehrává, zahájilo toto čínským „velkým skokem“ inspirované hnutí jednu z největších genocid 20. stol. a vytvořilo natolik utajený a uzavřený režim, že po dlouhá léta vůbec nebyla známa podoba jeho vůdce Pol Pota. Během tří let, osmi měsíců a dvaceti dnů vlády Rudých Khmerů bylo zavražděno nebo zahynulo podle různých odhadů až dva a půl milionu lidí. Metropole Phnompenh byla zcela vylidněna, její obyvatelé vyhnáni a rodiny rozděleny do vesnických komunit...

Poklidná metropole Vientiane

VientianeM.jpg

Ještě před nějakými patnácti lety si člověk mohl ve Vientianu sednout na chodník a počítat na prstech, kolik aut projede za hodinu po ulici. Dnes už prsty dávno nestačí, v některých místech dochází pravidelně i k zácpám. Přesto však laoské hlavní město zatím nepozbylo své příjemně ospalé, neuspěchané, zčásti až venkovsky poklidné atmosféry, která je tak typická pro celý Laos...

Královské město mimo čas

LuangpM.jpg

Je chvíli po půl šesté ráno, ve městě pořád ještě vládne tma, jen zvolna se začíná rozednívat. Všude je klid, ale v některých ulicích stojí, klečí nebo v případě hodně starých osob sedí vyzutí laičtí věřící, nejčastěji s mísou uvařené rýže, někdy s vařenou zeleninou, cukrovinkami nebo zákusky. Z šera na konci ulice se náhle vynořuje začátek oranžového hada – dlouhý zástup bosých mnichů v oranžových rouchách, každý s hlubokou almužní miskou. Začíná každodenní rituál pochůzky, při níž mniši vybírají almužní stravu. Část z ní snědí, část použijí jako obětiny. Je znám ze všech zemí théravádového buddhismu, i v Laosu ho lze vidět leckde, včetně hlavního města Vientianu, ale tady má najednou úplně jinou atmosféru. Ve městě plném klášterů. V dávném sídelním městě říše Lan Sang a o několik století později centru království, jež neslo jeho jméno. V Luang Phrabangu...

Planina džbánů

dzbanyLaKM.jpg

Prach zvolna usedá na cestu, kam jsem odbočil z hlavní silnice. Od laoského hlavního města Vientiane mne vzdušnou čarou dělí okolo 400 km. Po celodenním putování mám konečně na dosah jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť jihovýchodní Asie – Planinu džbánů...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace