10 - 2008 New York

Ostrov nadějí a slz

Z jižní špičky Manhattanu je krásný výhled na newyorský přístav a řeku Hudson. V dálce vidíme impozantní závěsný most přes Verrazanovu úžinu, za nímž tušíme Atlantik, v popředí Guvernérův ostrov a Ostrov svobody, na kterém stojí nesmrtelná socha. Dále na západ, u břehů státu New Jersey, se nachází mohutná stavba, která svojí architekturou připomíná historizující nádražní budovu. Nestojí však na břehu a nevedou k ní žádné koleje. Leží na nízkém plochém ostrově přístupném pouze převozní lodí. Dnes je jedním z newyorských muzeí, kterým ročně projdou dlouhé zástupy návštěvníků. Po desítky let se tam však rozhodovalo o osudech milionů lidí z celého světa. Imigrační stanice Ellis Island byla místem, kde se naplňovaly a někdy také hasly naděje...

Americký sociolog Oscar Handin kdysi napsal: „Emigrace není jen součást americké historie, emigrace je americkou historií.“ Od počátku prvních kolonií až dodneška byla emigrace mohutným hybným procesem, který uvolňoval obrovské množství lidských zdrojů a energie a ve svém důsledku ovlivňoval téměř každé odvětví života v Severní Americe. V koloniálních dobách byl však příliv emigrantů pozvolný a nikdo ho neviděl jako problém, který je nutno regulovat. Na počátku války za nezávislost žilo ve třinácti amerických koloniích asi dva a půl milionu obyvatel, z nichž 60 % bylo anglického původu a zbytek tvořila směsice řady národů. Ještě v první dekádě po vyhlášení samostatnosti přijíždělo ročně pouze 5000 emigrantů. Od počátku 19. století se toto číslo začalo rapidně zvětšovat. Ve 20. letech už přijelo každým rokem 150 000 lidí, ve 40. asi 1,7 milionu a v 50. dokonce 2,5 milionu…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2008
Další informace o New Yorku naleznet zde: www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace