Ústředním motivem tohoto kraje je komplikovaný tok Dyje. Tato rodačka z Vysočiny přinášela z kopcovitého kraje povídačky o hejkalech i o prašivci, který občas táhne krajem a zahání chlapy do hospod. Ve středověku si o tom klapotaly všechny mlýny, co stály po obou jejích březích. Dnes po nich zůstala jen jména a poslední z nich, mlýn ze Slupi (staročeský Sloup), se jako jediný pokouší uchovat vzpomínky na zašlou slávu podyjských mlýnů, kde se rok co rok setkávala mlýnský chasa s krajánky, co šli mlýn od mlýna. Setkání tu však nebývala jen radostná. Byla nejednou i ostražitá, kdy slovanský a německý patriot na sebe nevraživě pohlíželi z protějších břehů Dyje. Byla tu setkání na nože a na bodáky, kdy Napoleonova armády střídavě vyhrávala a prohrávala na válečných polích v okolí Znojma...
1 - 2008 Znojemsko
Kraj jiskřivého moku a předlouhé paměti
Horní Podyjí se svým Znojemskem je krajem odvěkých setkávání. To první je zapsáno už do jeho rodného listu, kdy právě tady došlo ke spojení starého Českého masívu s mladou soustavou Karpat. A tady se také klima středoevropského prostoru se všemi svými rostlinami a živočichy setkává s teplým dechem slunného jihu, odkud do zdejších doubrav zalétají teplomilní zatoulanci jako vlha pestrá či kudlanky nábožné, jejichž populace se dlouhodobě zabydlela na slunných vřesovištích. Na jižních stráních povlávají zlaté vlasy stepních kavylů a růže galská shlíží ze sluncem rozpálených skal k zákrutám Dyje, kde se u Ledových slují zabydlely chladnomilné kapradiny. A kousek odtud se každé jaro s radostným klapáním zobáků opět setkávají černí čápi slibující si lásku až do podzimu...
