Zámky na Loire

Zahrady k snědku - Villandry

Zámek ve Villandry by byl jen dalším z mnoha francouzských zámků obklopených nádhernými renesančními nebo barokními zahradami a parky, nebýt jedné zvláštnosti: většina oné krásy je tady určena k snědku...

časopis Země světa - Zámky na Loiře - VillandryMohli bychom samozřejmě žertovat na téma francouzské kuchyně a přísloví o „lásce procházející žaludkem“, které platí i ve Francii, ale nápad osázet okrasné zahrady barevně rozmanitou zeleninou byl geniální a ve Villandry s ním přišli už v polovině 16. stol. Pokusy o pěstování užitkových i okrasných rostlin provázejí lidstvo od neolitu. Uměle zakládané zahrady existovaly už v Mezopotámii a zejména v antickém Římě byly nedílnou součástí rezidencí nejvyšších vrstev. Ve středověku zájem o ně upadl, ostatně jako o celou přírodu a pozemský svět, a jenom ve výlučném světě klášterních zahrad a tu a tam i ve stísněném prostředí hradů existovaly zahrádky pro potěšení nebo pro léčebné účely. Zvláště kartuziánští mniši bývali zkušenými odborníky. Učili se křížit rostliny a experimentovat i s exotickými druhy dovezenými z dalekých zemí, znali též různé vonné rostliny a účinky rostlin odpuzujících hmyz.
Renesance, s níž zámek ve Villandry souvisí, byla obdobím znovuobjevení zahrad. První vznikaly v Itálii, kde byly beze zbytku chápány jako součást nového životního stylu, a to i po formální stránce, kdy zde byly uplatňovány podobné principy jako v architektuře: symetrie a jasnost kompozice vytvářející geometrické obrazce, přehledné utváření terénu v terasách spojených schodišti a samozřejmě též začlenění dalších architektonických prvků v podobě balustrád a drobných staveb doprovázených sochami, vodotrysky a vodními hříčkami. Z návštěv později založených rezidencí už víme, jaké dokonalosti dosáhly tyto kompozice v podobě tzv. francouzských parků, než byly v 18. stol. vystřídány parky anglickými, vytvářejícími dojem volné, ničím nespoutané přírody.
Na místě dnešního zámku, poblíže řeky Cher, která se o 3 km dál vlévá do Loiry, stávala ve středověku malá pevnost jménem Colombiers. Jediný významnější moment její historie nastal roku 1189, kdy zde král Filip II. August podepsal tzv. azayskou mírovou smlouvu (někdy zvanou té colombierská) se svým anglickým soupeřem Jindřichem II. Plantagenetem. Teprve první polovina 16. stol. přinesla radikální změny, když sídlo získal Jean le Breton, předseda finanční komory Františka I., a na místě hradu si dal v roce 1532 postavit renesanční zámek. Původní hrad byl do základů zbořen (až na středověký donjon začleněný do novostavby) a na terase ležící několik málo metrů nad úrovní údolí (a chráněné vodním příkopem) vznikl během několika let zámek o třech křídlech na půdorysu úzkého hranatého U. Jeho dispozice, užití arkád v přízemí a výzdoba průčelí jsou už renesanční a připomínají současné stavby Františka I., nicméně od italských renesančních zámků a paláců se stále ještě liší strmými, vikýři prolamovanými střechami. Ty ovšem zůstanou i nadále charakteristickým znakem francouzské architektury, a to až do konce 19. stol...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace