Zámky na Loire

Záhadná podkova v Germigny-des-Prés

Na středním toku Loiry, zhruba 30 km východně od Orléansu, kde většina turistů zahajuje obvyklou „zámeckou sérii“, leží vesnička Germigny-des-Prés. Má pouhých sedm stovek obyvatel a nestojí v ní žádný zámek, přesto si zaslouží pozornost milovníků staré architektury i těch, kteří si rádi lámou hlavu nad různými záhadami. Důvodem je zdejší farní kostel Nejsvětější Trojice...

Země světa - Zámky na Loiře - GermignyNavenek se nevyznačuje žádnou nápadnou krásou, spíše naopak: neomítnuté zdivo z hrubě otesaných kvádříků nese nevýraznou obdélnou stavbu a jen východní část kostela na sebe upozorňuje širokou věží nad jasně formulovaným křížením hlavní a příčné lodi. Nápadně starobylé je osvětlení věžovité střední části malými okny s vloženými alabastrovými deskami namísto skel a za povšimnutí snad stojí i tři na první pohled půlkruhové apsidy. Ale jinak žádný zázrak, řekneme si, nepochybně jde o stavbu středověkého původu, ale takových jsou přece ve Francii stovky.
Jenže je tu jeden háček – tvar zmíněných apsid. Jak v půdorysu, tak v konstrukci klenebních oblouků nejde o běžný půlkruh, ale o zcela neobvyklý podkovovitý tvar. Ten je v celém křesťanském světě velmi vzácným prvkem, alespoň v dané době a daných souvislostech. Zato však je podkovovitý tvar klenutí jedním z nejtypičtějších motivů islámské architektury, a to zejména na Pyrenejském poloostrově, žijícím tehdy pod arabskou (maurskou) nadvládou. Sami Arabové ho však nevynalezli, nýbrž navazovali na starší tradici vizigótskou, a ta zase, jak se zdá, na některé zvláštnosti římské kultury antické Hispanie, snad jako důsledek vzájemného ovlivňování i těch nejvzdálenějších provincií. Oblouky ve tvaru podkovy, ať už v půdorysu staveb či ve tvarech oken a portálů, proto najdeme v dnešním Španělsku nejen u staveb maurského původu, ale i u tamních staveb židovských a též u prastarých křesťanských svatyní, jako je třeba kostelík sv. Jana Křtitele v Baños de Cerrato (vysvěcen roku 661). Vesměs šlo o prvek převzatý z kultur Blízkého východu. Mohla však tato římská a pak vizigótská a maurská tradice ovlivnit stavbu jakéhosi kostelíka daleko na severu? A co více: Jak to, že se s podobným jevem setkáváme o něco později také na Velké Moravě (v půdorysu známé rotundy v Mikulčicích) a potom na Pražském hradě (v apsidách kostela sv. Jiří a též v apsidách zaniklé rotundy sv. Víta z 20. let 10. stol.)? Naprosto izolovaně, bez obdoby v soudobé středoevropské architektuře...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace