6 - 2008 Vysoké Tatry

Zrcadla tatranských dolin

Mladý muž, který chodil do Tater lovit kamzíky, se jednoho dne zřítil ze stěny Malého Ľadového štítu. Když se dlouho nevracel domů, jeho dívka se za ním vydala do hor. Procházela dolinami sem a tam, až přišla pod štít, kde spatřila milencovo bezduché tělo. Zoufalá dala se do pláče, který nemohla zastavit. Její slzy padaly na zem a slévaly se v horské jezero, na jehož břehu potom žalem zkameněla...

Štrbské pleso, v pozadí Solisko, Mlýnická dolina a PatriaDávným odvážlivcům, kteří pronikali do panenských končin pohoří, musela horská jezera, s nimiž se nečekaně setkávali v nehostinném skalním světě, nutně připadat jako zjevení. Ozářená sluncem okouzlovala nadpozemskou krásou, potemnělá v mlze a dešti naopak vyhlížela odmítavě, nevlídně až zlověstně. A tak na plné obrátky pracovala fantazie, vznikaly pověsti a posléze i krkolomné domněnky. Tvrdilo se, že jezera nemají dna a že jejich modré či modrozelené a často kolísající hladiny jsou dalším důkazem o podzemním spojení s mořem. Dokonce bylo přesně určeno, se kterým: s Baltským. To když se na jednom břehu našel vyplavený kus dřeva, v němž kdosi rozpoznal část ztroskotané švédské námořní lodě... Jezerům se začalo říkat mořská oka, ale již před polovinou 18. století zmiňuje slovenský polyhistor Matej Bel jiný lidový název – pleso. Přibližně o sto let později vědci poprvé prokázali, že na vývoj reliéfu Vysokých Tater mělo zásadní vliv pleistocenní zalednění – a plesa tehdy přišla o notný díl tajemna, jež je dosud halilo. Na kráse jim to však nic neubralo a dodnes se o nich píše jako o perlách, zrcadlech, drahokamech či klenotech tatranských dolin. Vůbec to není nadnesené, bez ples by Vysoké Tatry byly úplně jiným horstvem.
.Plesa patří k nejmladším útvarům neživé složky tatranské přírody, jsou vlastně jakýmsi posledním pozdravem, s nímž se s námi přes propast času loučí ledovce. Ledovcový původ nezapřou všechna vyjma dvou – Nové Štrbské pleso je umělé a Tichému plesu v Široké dolině na severu Tater pomohly na svět krasové pochody. Plesa glaciálního původu můžeme ještě rozlišit na hrazená, jimž se také říká morénová, a karová. V těch prvních vodu zadržuje val horninového materiálu navršený ledovcem, u druhých voda vyplňuje depresi, kterou ledovec vyhloubil v kompaktní hornině na dně své „kolébky“, tedy v karu. Tato plesa bývají hlubší a stabilnější, není ale vzácností kombinace obou typů. Pokud se na plesa podíváme jenom z hydrologického hlediska, zjistíme, že některá mají povrchový odtok, jiná jsou bezodtoká a mnoho menších ples čas od času na nějakou dobu vysychá.
Hladiny ples nabývají různých tvarů, jejich nejpoutavější vlastností je ale barva, která se liší případ od případu, a navíc bývá u většiny ples neuvěřitelně proměnlivá – v závislosti na počasí a zároveň na místu, odkud ji zrovna pozorujeme. Základní zabarvení hladiny však záleží hlavně na tvaru jezerní pánve, na její hloubce a na pokryvu dna i břehů.
. Tvar i zabarvení hladiny se často promítají do názvosloví, a tak vedle „barevných“ ples, která zmiňujeme jinde, nalezneme v dolinách i plesa Okrúhle, Trojrohé a Dlhé. Jinak hodně ples bylo pojmenováno podle nějaké lokality (Štrbské, Popradské, Batizovské, Velické, Spišská plesá aj.), často podle zvířat (Žabie a Kozie plesá, Kačacie pleso), méně často podle osoby. Například Rumanovo pleso dostalo jméno po známém horském vůdci z obce Štôla, Szontaghovo zase po zakladateli Nového Smokovce; jméno švédského lékaře a botanika Görana Wahlenberga, profesora univerzity v Uppsale, jenž v roce 1813 systematicky zkoumal tatranské rostlinstvo, se dokonce objevuje u dvou velkých ples - Vyšného a Nižného Wahlenbergova ve Furkotské dolině.
S plesy se setkáme ve většině tatranských dolin, těžko se však zodpovídá otázka, kolik jich je celkem. Pokud vezmeme v úvahu i všechna pojmenovaná nestálá drobná jezírka, dostaneme se k číslu 130. Z toho více než dvacet bychom jich napočítali jenom ve Velké Studené dolině.
. Největším a současně i nejhlubším plesem slovenské části Vysokých Tater je Veľké Hincovo pleso s rozlohou 20,08 ha a hloubkou 53 m, Štrbské pleso má ale plochu jen nepatrně menší (19,76 ha). Nejvýše položeným stálým plesem je malé Modré pleso (2157 m), které se krčí pod jižní stěnou Malého Ľadového štítu a o jehož vzniku už víme – právě ono vzniklo ze slz modrooké dívčiny.
Nejvýše položená plesa bývají po většinu roku zamrzlá a v některých letech se na nich led nerozpustí vůbec, na což dvě z nich (Zmrzlé a Zamrznuté) upozorňují už svými názvy. V zimním období zamrzají i ta nejníže položená plesa, například Štrbské bývá pod ledem v průměru 155 dní. Cyklus zamrzání je životně důležitý pro asi nejpodivuhodnějšího tatranského tvora, žábronožku arktickou (Branchinecta paludosa). Tento korýš, stěží dorůstající dvoucentimetrové délky, se vyskytuje ve sladkovodních jezerech v oblastech kolem severního polárního kruhu – a kromě toho už jenom ve Vyšném Furkotském plese. Pro jeho existenci je podstatné, že pleso v zimě téměř celé vysychá a promrzá. Žábronožky žijí od jara do podzimu, kdy nakladou do bahnitého dna oplodněná vajíčka a pak s prvními mrazy uhynou. Vajíčka přečkají ve zmrzlém bahně zimu a na jaře se z nich líhnou noví jedinci. Žábronožky byly v Tatrách původně objeveny v jednom polském plese, tam už však tyto pamětnice ledové doby vyhynuly. 
 Jestliže jsme plesa charakterizovali jako jednu z nejmladších složek neživé tatranské přírody, pak k tomu musíme dodat, že jsou zároveň i složkou nejméně „trvanlivou“. Vyjádřeno geologickou časomírou, budou krášlit Tatry ještě pár okamžiků a postupně zaniknou. Ostatně proces jejich zániku už probíhá, jak se můžeme na několika .místech sami přesvědčit. Stačí si třeba vyjít ze Sliezského domu do vyšších pater Velické doliny. Nad prahem s vodopádem jsou znát zbytky rozplavené hráze bývalého Kvetnicového plesa a výše cestou na Poľský hrebeň dojdeme k Dlhému plesu, které je relativně rychle  zasypáváno sutí padající ze skalního žlabu v masivu Gerlachovského štítu. Pod vodopády Studeného potoka nedaleko Hrebienku jsou zase viditelné zbytky pánve, kterou vyplňovalo pleso možná až třikrát rozlehlejší než je Veľké Hincovo. Zaniklo, když jeho morénovou hráz rozplavil Studený potok, což ovšem s naprostou jistotou tvrdí pouze stará pověst. V plese prý žily víly, které každého okolojdoucího muže umilovaly k smrti. Nebe se už na to nemohlo dále dívat, a tak otevřelo stavidla a Studený potok proměnilo v dravou řeku, která hory od neřesti očistila.  

 

Další informace o Slovensku naleznet zde: www.sopka.cz

Dolní navigace