Apulie

6 - 2008 Vysoké Tatry

Vysokohorské oázy

Momentálně jich je tucet, každá má za sebou pestrou, často i pohnutou minulost. Každá je výraznou individualitou, každá má své zvláštnosti, nenapodobitelnou atmosféru a svůj okruh příznivců, kteří se k ní stále vracejí. A skoro každá má jednu či více laskavě znějících přezdívek, což už samo o sobě o něčem svědčí – tatranské chaty…

Téryho chata na horní terase Malé Studené doliny byla otevřena v roce 1889Zbojanda, Teryna, Brnčálka, Zamka... První chatou v tatranských dolinách ale byla kamenná Rainerova chata – Rainerka, postavená bezmála před 150 lety. Předtím sloužily k přenocování nad hranicí lesa pouze převislé skály a balvany, pod nimiž si nocležníci „přitápěli“ otevřeným ohněm. Proto se jim říkalo ohniska.
Většina dnešních tatranských chat stála už koncem 19. století, později už jich bylo vybudováno jenom pět, a to do konce druhé světové války. Všechny se ale proměňovaly, procházely průběžnými úpravami nebo rekonstrukcemi, a jak bývá u horských chat časté, některé dokonce do základů vyhořely a musely být znovu postaveny. To byl i případ chaty Sliezsky dom, která se dnes počítá mezi chaty spíš jen kvůli poloze, neboť po požáru v 60. letech na místě spáleniště vznikl horský hotel. Z podobné nehody se však už nevzpamatovala třeba oblíbená Kežmarská chata pod Kopským sedlem, i když není vyloučena její budoucí obnova...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2008

Další informace o Slovensku naleznet zde: www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace