Apulie

6 - 2008 Vysoké Tatry

Tatranští velikáni

Světu žulových velikánů se oddali natolik, až se velikány stali sami. Čtyři vám teď ve zkratce představíme, ale mohlo by jich být pochopitelně mnohem víc...

Symbolický hřbitov vznikl na památku obětem horMrtvým na památku
„Omamující a zdlouhavá choroba, jejíž recidiva se objevuje pravidelně,“ tak se kdysi vyjádřil o Vysokých Tatrách malíř Jaroslav Votruba. Touto větou se dá charakterizovat i vztah, jaký měl k těmto horám krajinář Otakar Štáfl, rodák z Havlíčkova Brodu. „Nakazil“ se totiž hned při první návštěvě v roce 1913, později si zřídil ateliér na Štrbském Plese a od roku 1929 se stal spolunájemcem chaty na Popradském plese. Tam žil se svou druhou manželkou Vlastou, spisovatelkou a vášnivou horolezkyní, a tam také oživil svoji starší myšlenku zřídit symbolický hřbitov obětem hor, ke které ho inspirovaly často nevkusné pamětní cedule roztroušené po různých koutech Tater. Se ženou, několika přáteli a s pomocí Klubu československých turistů začali v roce 1936 budovat hřbitov v limbovém háji jižně od jezera, pod žulovou stěnou Ostervy. Postavili kapličku, osadili ručně vyřezávané a malované kříže, které jim vyrobil lidový umělec Josef Feiač-Šumný z Detvy. Do kapličky namaloval Štáfl obraz Snášení raněného. V roce 1938 však musel Štáfl s manželkou Slovensko opustit a Symbolický cintorín potom dokončili bez jejich účasti. S mottem „Mrtvým na památku, živým pro výstrahu“ byl slavnostně vysvěcen v roce 1940, ale Štáflovi už jej nikdy nespatřili. Na konci války oba zahynuli při americkém náletu na Prahu. Na hřbitově, který je ve světě zcela ojedinělý, mají alespoň společnou pamětní desku...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2008

Další informace o Slovensku naleznet zde: www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace