Vysočina

Rozhledna Vysočiny

Černý lesů pruh se po obzoru táhne / a kde skalný svah se ku sousedu nahne, / hradu valy ční, mohutná zdiva. / Silueta jejich tvrdě v kraj se dívá, / Který chmurný, chudý, jeden pruh a rýha / V temných barev směsi se až k nebi zdvihá...

Země světa - Vysočina - LipniceTyto verše napsal Jaroslav Vrchlický ve své poslední básnické sbírce Strom života. Věnoval je velmi výrazné části Českomoravské vrchoviny a nebyl zdaleka jediný, koho zdejší krajina kolem řeky Sázavy oslovila. Skalnatý ostroh zakončený mohutným hradem trčící ze „zkrabatělé“ krajiny přitahoval pozornost malířů, sochařů i spisovatelů. A nejen jich. Každoročně se do Lipnice nad Sázavou sjíždí tisíce turistů, aby obdivovali hrad, město a zdejší krajinu. Není divu. Lipnické panoráma jako by bylo prototypem Vysočiny v tom nejlepším smyslu slova.

Na počátku byl hrad

Ačkoliv má Lipnice v názvu slovo „nad Sázavou“, u řeky Sázavy vůbec neleží. Řeka se vine asi pět kilometrů na sever od města. Upřesnění se začalo používat až v minulém století, aby se místo odlišilo od nejméně pěti dalších Lipnic v Čechách. Od roku 2019 je oficiálně městem, ale žije v něm jen něco kolem 650 obyvatel a v současnosti je vůbec nejmenším městem na Českomoravské vrchovině.
Původně vznikla Lipnice jako podhradí jednoho z největších hradů v českých zemích a městská práva, včetně práva pivovárečného, získala již roku 1370 od Karla IV. Sám hrad byl založen pravděpodobně na počátku 14. stol. a v roce 1370 přešel do majetku královské koruny. Karel IV. se však z jeho vlastnictví dlouho neradoval. V roce 1376 ho zastavil pánům z Kunštátu a Poděbrad, kteří hrad prodali Vítkovi z Landštejna. Jako věno jeho vnučky Kateřiny ho pak získal Čeněk z Vartenberka, jeden z nejmocnějších šlechticů v království a velký sympatizant Husova učení.
Během husitských válek změnil hrad několikrát majitele, až se dostal do držení významného kališnického rodu Trčků z Lípy, kteří ho na počátku 16. stol. pozdně goticky přestavěli. Poslední mužský potomek Adam Erdman byl přítel a švagr Albrechta z Valdštejna a spolu s ním byl zavražděn v Chebu. Po třicetileté válce začal hrad postupně chátrat a dílo zkázy dokončil devastující požár v létě roku 1869, kdy hrad totálně vyhořel a popelem lehla i podstatná část města Lipnice. Z pýchy čnící nad krajem se stala zřícenina.

Český humorista a jeho kamarádi

Šestého ledna 1923, za pošmourného dne, jakých je v zimě na Vysočině většina, procházel po Lipnici pohřební průvod. Jeho trasa nebyla dlouhá. Vedla z malého domku pod hradem, kolem hostince U České koruny a na místní hřbitov. Málokoho z několika desítek truchlících tehdy napadlo, že právě pohřbívají jednoho z největších velikánů české literatury.
Jaroslav Hašek se na Lipnici objevil v srpnu roku 1921. Podle dochovaného příběhu se v Praze vydal po obědě se džbánkem pro pivo a před dnes už neexistujícím Denisovým nádražím na Těšnově potkal svého přítele, akademického malíře Jaroslava Panušku. Ten mu oznámil, že právě jede malovat na Lipnici. Hašek, který byl jen nalehko a v pantoflích, vyzval Panušku, aby chvíli počkal, že musí zařídit neodkladnou záležitost. Odnesl džbánek na pivo do hospody, kde požádal, ať mu natočí dobrou míru, že si džbánek vyzvedne později. Poté nastoupil i s Panuškou do vlaku a odjel na Vysočinu. Trvalo celé tři týdny, než o sobě dal vědět své ruské manželce Šuře a svému vydavateli Frantovi Sauerovi...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2020

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace