Východní Čechy

Pískovcové labyrinty Broumovska

Když se v důsledku tektonického výzdvihu na sklonku druhohor s naším územím definitivně rozloučilo křídové moře, opustilo i Polickou pánev v centru dnešního Broumovska. Podobně jako v jiných dílčích pánvích České křídové pánve, i v ní se během 12 milionů let trvající mořské záplavy usadily vrstvy sedimentárních hornin, místy v mnohasetmetrových mocnostech. A podobně jako v řadě jiných našich oblastí křídové sedimentace, také zde erozní procesy ruku v ruce s tektonikou přetvořily toto kamenné dědictví v jeden z nejpozoruhodnějších fenoménů naší přírody, v pískovcová skalní města...

Země světa - Adršpašsko-teplické skályNa Broumovsku najdeme spoustu zajímavostí, mnoho významných stavebních památek, ale jistě nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že tento kraj vešel ve všeobecnou známost právě díky labyrintům skalních věží, jehel, bloků a stěn. Hlavní zásluhu má na tom nesporně Adršpach, fantaskní skalní město s ikonickým dvojvěžím Starosty a Starostové, které společně s Prachovskými skalami a Hruboskalskem už dlouhá desetiletí představuje jakousi svatou trojici domácí masové turistiky.
Adršpašské skalní město není izolovaným masivem, neboť plynule navazuje na areál Teplického skalního města, s nímž tvoří celek Adršpašsko- -teplické skály, který je s rozlohou téměř 18 km² největším skalním městem střední Evropy. Horopisně náleží k Broumovské vrchovině, resp. k jejímu podcelku vrchovině Polické, která je z geologického hlediska miskovitě prohnutou pánví s výplní permokarbonských vrstev a na nich ležících svrchněkřídových sedimentů. Okraje pánve, mírně ukloněné směrem k jejímu centru a prudce se svažující na stranu opačnou, se na povrchu projevují jako nesouměrné hřbety, tzv. kuesty. V krajině nejvýraznější kuestou je severní část Broumovských stěn, kde rovněž vzniklo několik menších skalních měst.
Mnohem dříve, než se přírodním vědám podařilo objasnit vleklou genezi Adršpašsko-teplických skal, měla místní lidová slovesnost o tomto procesu zcela jasno. Jak tvrdí stará pověst, dávno pradávno se na místě obou skalních měst rozkládala města skutečná a mezi nimi probíhala tehdy jediná cesta vedoucí z ciziny do českého vnitrozemí. Měšťané tento důležitý průchod dlouho svědomitě strážili, jednou však přece jen neodolali úplatku a vpustili do Čech nepřátelské vojsko, které zemi vyplenilo. Takováto proradnost rozhněvala staroslovanské bohy natolik, že vyslovili kletbu, po níž obě města i se zrádci naráz zkameněla.
Pro dnešek má tahle pověst význam v tom, že naznačuje, jak tajemná skalní bludiště skrytá v pralesním přítmí kdysi musela jitřit lidskou obrazotvornost. Pokud je známo, zdejší obyvatelé po generace přistupovali ke skalním městům s respektem až bázní; nejčastěji se tam vydávali ukrýt, když se ve svých sídlech cítili ohroženi na životě. Tak tomu bylo až do počátku 18. stol., kdy adršpašský labyrint začalo objevovat stále více romantiky lačných výletníků, přicházejících většinou ze Slezska. Zprávy o jeho nevídaných půvabech se rychle šířily a do zastrčeného koutu Čech se za kouzelným skalním světem časem vydávali i příslušníci tehdejších elit. Prohlídku si kupříkladu nenechal ujít Josef Dobrovský, hrabě Špork, nadšení tu neskrýval ani Johann Wolfgang Goethe, jehož návštěvu z roku 1790 připomíná pamětní deska a busta umístěné u Malého vodopádu. A zavítal sem dokonce i sám císař Josef II...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace