Apulie

Třeboňsko

Mokřady

V tůních a slepých ramenech podél Lužnice spí voda. Pod houpavou půdou rašelinišť leží zapomenutá voda. V travnatých loukách odpočívá voda. V lesích dřímají nehybné močály a rybníky obepínají prstence měkkého bahna, do kterého se otiskly řádky kachních stop. Voda je v třeboňské krajině všudypřítomná, pulzuje v ní jako krev v živém organismu. Půda je jí nasáklá a v sebemenší proláklině proniká na povrch.

Niva Lužnice.Přes všechny odvodňovací a vysoušecí úpravy si část Třeboňska stále uchovává charakter mokřadů, které mají sto a jednu podobu a neustále se mění. Nejen vlivem člověka, ale i klimatickými poměry a přírodními procesy, jako je například zarůstání a zazemňování tůní nebo naopak rozrůstání rašelinišť. Malá, 30 cm hluboká tůň může zaniknout za 20 let, rozlehlé rašeliniště existuje 4000 let i déle.
Typickými mokřady jsou močály, bažiny, rašeliniště, podmáčené louky, lužní lesy a vodní toky, ať umělé nebo přirozené. Do kategorie mokřadů patří i mělké rybníky, kterých je na Třeboňsku většina, stejně jako jejich bažinaté břehy a záplavová území, kam se při velké vodě rozlévají.
Vývoj mokřadů vždy závisí na vodě. Jak jinak. Tam, kde ležel nepropustný, zpravidla zajílovaný podklad, a pohyb vody na něm byl minimální, začal v trvale zamokřeném prostředí proces rašelinění. Rostlinné zbytky tlely ve vodě bez přítomnosti kyslíku a pomalu, velmi pomalu se měnily v mazlavou hmotu zabarvenou oxidem železa do rezavé až hnědočerné barvy. Známe ji jako rašelinu, jako zvláštní organickou zeminu, která vyniká mnoha osobitými vlastnostmi, například svým minimálním objemem ve vysušeném stavu a obrovskou retenční schopností. Uvádí se až 2000% nasákavost. Rašelina se vyznačuje také osobitým pachem a tím, že okyseluje své prostředí. Za jeden rok se z odumřelých rostlin vytvářela vrstvička rašeliny o síle asi 0,5–1 mm, takže můžeme předpokládat, že metrová vrstva rašeliny vznikala podle klimatických a lokálních podmínek nejméně 1000 let. Charakteristickou a základní rostlinou rašelinišť je mech rašeliník, který se ve světě vyskytuje asi ve 380 druzích, z nichž u nás jich roste 34. Spolehlivým důkazem, že jde o skutečné rašeliniště, jsou také drobné masožravé rostlinky. V prostředí, kde většinu z mála dostupných živin spotřebuje rašeliník, si občas chytí nějaký hmyz, což je zvýhodňuje oproti nemasožravým druhům a umožňuje jim prosperovat i v místech s velkým nedostatkem živin. Nejtypičtější jsou rosnatky, v rašelinných jezírkách pak bublinatky. Tam, kde mají mokřady stálý přísun živin díky protékající vodě, roste celá škála vodních a bahenních rostlin, hlavně rákosiny a ostřice, početné jsou i mechy...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2016

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace