Apulie

Toskánsko

Tisíc tváří Maremmy

Toskánsko, to nejsou jen umělecké poklady Florencie, Sieny, Pisy a dalších měst, výtečné červené víno a vyhlášená kuchyně. Toskánsko má také Maremmu, oblast na jihozápadě regionu, která se zvedá od pobřeží Tyrhénského moře ke kopcovitému vnitrozemí a tvoří ji nenapodobitelná mozaika moře, pláží, přírodně cenných území, oblých vršků, polí, sadů, pevností a idylických „borghi“, vesnic z kamenných domů, kde se zastavil čas...

MaremmaJedním z nejvyhledávanějších koupacích letovisek na maremmském pobřeží je to asi vůbec nejkrásnější, Castiglione della Pescaia. Ale rozhodně tu nečekejte obří hotely ani nekonečné řady uniformních apartmánů. Castiglione je totiž navzdory veškeré plážové turistice pořád ještě tím, čím bylo vždycky – malým rybářským městečkem, jehož nejstarší část obepínají hradby s 11 věžemi a třemi branami a na nejvyšším místě se tyčí pevnost Rocca Aragonese. V malém přístavu, odkud každý den stále ještě vyjíždějí na lov rybářské kutry, si lze v několika prodejnách koupit čerstvé úlovky, ať už jsou to sardele, cípalové, mořani, pelamidy a jiné ryby, nebo různé olihně, chobotnice, kalmarové či krevety. Pokud právě nedisponujete kuchyní nebo se vám vařit nechce, dobře poslouží zdejší restaurace.
Castiglione leží po obou stranách ústí řeky Bruny. V minulosti se kolem řeky rozkládaly rozlehlé bažiny a velké jezero Prile. Už v 18. stol. se začalo s vysoušením této nepříliš zdravé oblasti, nejprve melioračními zásahy, v 19. stol. pak také vysazováním borovicových porostů. To, co z celé bažinaté oblasti zůstalo, tvoří dnes přírodní rezervaci Diaccia Botrona na levém břehu Bruny. Sotva kilometr od okraje městečka stojí Casa Rossa Ximenes, nepřehlédnutelná červená (rossa) stavba na třech mostních obloucích, z níž se kdysi ovládala stavidla regulující odtok vody z jezera. Architekt Ximenes ji postavil v roce 1765 na přímý příkaz nového toskánského velkovévody Leopolda, který onoho roku zdědil velkovévodství po svém zesnulém otci, císaři Františku I. Štěpánovi, a jehož z našich dějin známe později, po smrti Josefa II., jako českého krále Leopolda II. Dnes v budově sídlí informační centrum s malou expozicí, která seznamuje s historií odvodňování a se současnou rezervací. Ta se rozkládá na ploše 1273 ha, z čehož asi 700 ha tvoří vlastní mokřady, nejvýznamnější v Itálii. Rezervace patří do systému mokřadů chráněných Ramsarskou úmluvou a vyznačuje se mimořádně druhově pestrou flórou i faunou. Jejím největším bohatstvím jsou ptáci, jichž tu během celého roku bylo zaznamenáno přes 200 druhů a 80 z nich zde hnízdí...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 2/2016

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace