Ticino

Z hrnců i sklenek

Dnešní doba přeje zážitkové turistice. A nemusí jít vždycky jen o vyplavený adrenalin. K zážitkům patří i požitky, k požitkům zase chuťové buňky, k chuťovým buňkám hrnce, pánve, kastroly a sklenice, přesněji řečeno jejich obsah. Také po této stránce má Ticino co nabídnout a čím překvapit...

Země světa - TicinoPokud chcete tvrdit, že jste byli opravdu v Ticinu, musíte aspoň jednou navštívit některé grotto. Jazykozpytci samozřejmě ihned zaznamenají podobnost tohoto výrazu se slovem grotta neboli jeskyně. Ale nebojte, nečeká vás speleologická výprava, byť původ označení typicky ticinských jednoduchých restaurací opravdu s jeskyněmi souvisí. V době předledničkové se na venkově uchovávaly lokální produkty podléhající zkáze jako sýry, uzeniny či víno v chladných sklepích. A v horských údolích měly tyhle sklepy často základ v přírodních jeskyních. S nástupem moderních způsobů chlazení se některé sklepy změnily ve velmi jednoduchá pohostinství, původně určená pro místní, pro sousedy, kteří se sešli na skleničku, aby si popovídali a něco při tom zakousli. A tak vzniklo grotto.
Úplně původní grotto, jak jsme si ho právě popsali, nabízelo pouze studené občerstvení – sýry, uzeniny a chléb. Najít takové je dnes už skoro nemožné. Ale přesto není grotto jako grotto. S rozvojem turistiky začaly tohle označení používat podniky nejrůznějšího typu včetně takových, kde jsou mezi steaky s hranolky jediným pojítkem s originálem keramické hrnečky či džbánečky boccalino, z nichž se v Ticinu tradičně pilo víno. Takže jak poznat to „správné“ grotto? Jde o podnik, který leží stranou velkého ruchu, v těsném kontaktu s přírodou. Zpravidla má stoly pouze venku, možná část z nich chráněnou před deštěm nějakým přístřeškem. Stoly i lavice jsou typicky žulové, někdy dřevěné. V domě je v takovém případě jen malá kuchyně a toalety, nicméně určitě lze vzít na milost i grotta, která mají uvnitř také jednu nebo několik malých hostinských místnůstek se stoly. V tom nejjednodušším případě nemá grotto tištěný jídelníček, aktuální nabídku vám snadno odrecituje obsluha, protože není dlouhá. Jediným teplým hlavním jídlem totiž bývá polenta, kterou si můžete vybrat s různými doplňky – nejčastěji se salámem, klobásou nebo gorgonzolou či podobným sýrem, někde i s masem. K tomu v těch maličko „vyšších“ podnicích bývá v nabídce ještě zeleninová polévka typu minestrone, zeleninový salát či nakládaná zelenina a občas také ryba, jež se uvaří, nechá vychladnout a servíruje studená. To je všechno, ale nebojte, stačí to. Pro labužníky ještě poznámku k typickým ticinským klobásám, které se servírují nejen k polentě, ale často se s nimi též připravuje rizoto (kromě běžných restaurací ho mívají na jídelníčku i modernější podniky typu grotto). Vyrábějí se z vepřového masa s trochou hovězího a podle regionu se různě ochucují, bylinkami, česnekem, nebo třeba pepřem z Valle Maggia, někde se do nich přidává troška vína, ba i grappy. Luganiga je silnější, krátká a rovná, luganigetta tenčí, zavinutá do šneka...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace