Ticino

U jezera Maggiore

Jestli je někde v Ticinu pocit, že jste se najednou ocitli kdesi daleko na jihu Evropy, nejsilnější, pak je to u Lago Maggiore, jezera, o něž se kanton dělí hned se dvěma italskými regiony, Lombardií a Piemontem. Švýcarsku patří jeho severní část, plošně to vychází zhruba na jednu pětinu...

Země světa - TicinoNejvětším městem v ticinské části Lago Maggiore je Locarno, kterému se věnujeme v samostatném článku. Jen ústí řeky Maggia ho ale dělí od dalšího známého turistického cíle, podstatně menší Ascony. Ta bývala původně pouhou rybářskou vesnicí, ale díky velmi příjemnému klimatu a bujné subtropické vegetaci se z ní během 20. stol. stalo jedno z nejoblíbenějších prázdninových letovisek ve Švýcarsku, jež dnes žije především z cestovního ruchu.
Pětitisícové městečko má malé historické centrum zvané Borgo, jehož úzké uličky jsou zaplněné až překvapivým množstvím uměleckých galerií. A nečekejte žádné sladkobolné pohledy na jezero, vesměs v nich vládne současné umění se vším všudy. Nad domy staré čtvrti se nepřehlédnutelně tyčí zvonice trojlodní baziliky sv. Petra a Pavla z 16. stol. Na přilehlém náměstíčku Piazza San Pietro zaujme nejprve červená fasáda asconské radnice, ale umělecky daleko cennější dům, Casa Serodine, stojí kousek vedle. Stavitel Cristoforo Serodine působil dlouhá léta v Římě a po návratu do Ascony si zde postavil palác v římském stylu konce 16. stol., jehož průčelí pak nechal v roce 1620 upravit a vyzdobit reliéfy své syny, sochaře Giovanniho Battistu a malíře Giovanniho. V přízemí paláce jsou dva obchody – jedna umělecká galerie, ale především knihkupectví Libreria della Rondine, které tu s krátkou pauzou v letech 2007–2009 existuje nepřetržitě od roku 1946. Tehdy ho jako antikvariát otevřel Leo Kok, amsterdamský rodák, klavírista, skladatel a knihkupec, který po studiích hudby a kompozice žil střídavě v Asconě a Paříži. Tam se za 2. sv. války pohyboval v podzemním hnutí, byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora Buchenwald. Přežil, ale nacisté mu zlámali prsty tak, že nemohl pokračovat v dráze pianisty. Muž, který se přátelil mj. s Remarquem, se po válce vrátil do Ascony a začal pomalu rozprodávat svou obsáhlou a cennou knihovnu, ale kromě toho doplňoval svůj obchod i z jiných zdrojů, často o poklady, které nacházel při svých zimních pobytech v Paříži. V roce 1975 obchod prodal, když mu jeho pařížský lékař na základě mylné diagnózy sdělil, že trpí nevyléčitelnou formou rakoviny. Kok se dožil 99 let a zemřel v roce 1992...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace