Ticino

Hora s Kamennou květinou

Vybrat jednu horu, která by byla po všech stránkách tou „nej“, by v severní části Ticina mohl být trochu problém, zato v jižní části je to naprosto jasné: Monte Generoso. A určitě se najdou mnozí, kteří budou dokonce tvrdit, že Monte Generoso nabízí vůbec nejlepší výhled v celém kantonu, ba že jde o jedno z nejúžasnějších míst v celém Švýcarsku...

Země světa - TicinoK výhledu je samozřejmě třeba mít trochu štěstí. Ale když se vám podaří stanout na vrcholu ve výšce 1704 (některé prameny uvádějí 1701) m n. m. za výborné viditelnosti, stojí to za to. Na západním obzoru Monte Rosa a Matterhorn, na severozápadním Jungfrau a Finsteraarhorn, kvarteto čtyřtisícovek, na severu podstatně blíž Pizzo di Vogorno a dál za ním Cristallina a Adula neboli Rheinwaldhorn, součást gotthardského masivu a nejvyšší hora Ticina na hranici s Graubündenem (3402 m n. m.), na severovýchodě masiv Bernina, na jihu Pádská nížina, Milán, snad i Turín a úplně na horizontu Emiliánské Apeniny. A k tomu přímo před očima, skoro pod nohama, velká část Luganského jezera. Jeho ledovcový původ mu dal do vínku tvar, který nelze nazvat jinak než rozpustilý a jenž se bez pohledu na mapu jen těžko popisuje.
Monte Generoso leží na hranici s Itálií, které patří severovýchodní část masivu. Jeden hraniční kámen stojí přímo na vrcholu, hned za zábradlím ohraničujícím vydlážděnou vyhlídkovou plošinu s několika informačními tabulemi detailně zachycujícími panoramata v různých směrech, takže se turisté, zvláště mají-li s sebou dalekohled, mohou bavit vyhledáváním a určováním jednotlivých vrcholů. Hora s tak skvělým výhledem a snadným přístupem nemohla samozřejmě uniknout pozornosti rodícího se turistického průmyslu. Carlo Pasta, lékař z Mendrisia, nechal už v roce 1867 postavit na jejím jihozápadním úbočí hotel s příznačným jménem Monte Generoso Bellavista (bella vista = krásná vyhlídka). Přístupný byl tehdy pouze pěšky, cesta z Mendrisia bukovým a kaštanovníkovým lesem trvala asi dvě a půl hodiny a další hodina a půl byla potřeba k výstupu od hotelu na vrchol.
O čtyři roky později ale začala fungovat první horská železnice v Evropě, zubačka na Rigi, která se stala lákavým příkladem pro mnohá další místa. Zaujala i doktora Pastu. Jeho první projekt z roku 1874 na stavbu železnice z Mendrisia přes Cragno kolem hotelu Bellavista až na vrchol Monte Generosa se ukázal jako příliš drahý, a tudíž nerealizovatelný. Pasta se ale nevzdal a v roce 1886 získal novou koncesi na stavbu kratší železnice, jež začínala přímo u Luganského jezera v Capolagu a nejkratší možnou cestou směřovala na vrchol. V lednu 1889 se pod vedením slavného inženýra Carla Romana Abta, vynálezce speciálního typu ozubnice a výhybky, jež nesou jeho jméno, začala stavět úzkokolejná ozubnicová železnice a 4. června 1890 byla slavnostně otevřena. Na trati sice nechyběla zastávka Bellavista, jenže neležela přímo u hotelu, a tak zde až do roku 1913 fungovala pro pohodlí hostů mezi hotelem a železnicí koněspřežná dráha...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace