Tenerife

Puerto de la Cruz

Co mají společného Santa Cruz a Puerto de la Cruz? Kromě slova kříž v názvu také velké mořské parky s bazény navržené slovutným lanzarotským architektem Césarem Manriquem. V obou se můžete koupat v klidné slané mořské vodě s oceánem bouřícím za vašimi zády. V případě Puerto de la Cruz je to o to důležitější, že město vlastně žádné velké pláže nemá, neboť na severním pobřeží ostrova spadá sopečné pohoří prudce do vod oceánu, a tak vytvoření umělého komplexu koupališť přijali místní s povděkem...

Puerto de la Cruz - TenerifeNa rozdíl od Santa Cruz je Puerto malé město, které takřka splývá s nad ním ležící Orotavou. Založil ho v roce 1603 Antonio Franchi Lutzardo, který na spojovací třídě Quintana u hlavního náměstí Plaza del Charco má svojí bystu. Zajímavé na tom je, že jde pouze o všeobecnou podobiznu jakéhosi španělského muže, nikoliv o věrný portrét zakladatele města. Už z názvu města je patrný účel jeho založení. Puerto znamená přístav, který ale až do roku 1706 nehrál žádnou významnou roli, protože jen o kousek dál leží Garachico, bývalý hlavní přístav severu. Ten byl však sopečným výbuchem zasypán a Puerto de la Cruz ochotně převzalo roli hlavního přístavu severního pobřeží ostrova. Druhá příležitost pro Puerto de la Cruz přišla, když si ho v 19. stol. oblíbili angličtí obchodníci. Tenerife pro ně bylo levnější než napůl britská Madeira a poté, co zde anglická lodní společnost Yeoward Line vybudovala přístav, aby měla odkud vyvážet banány ve velkém, rozjeli se sem i angličtí turisté.
Třetím impulsem byl pak zákon o půdě, který v 50. letech 20. stol. umožnil využívat pozemky i pro turistické účely. A tak v části nazývané Llanos de Martiánez, kde dosud byly jen banánové plantáže či nehostinné a mořem bičované pláže, vyrostl komplex bazénů nazvaný Lago Martiánez. Výstavba měla dvě etapy. V první dokončené roku 1971 byl vybudován hlavní bazén Los Alisios nesoucí název podle větrů, které v červenci a srpnu příjemně ochlazují Tenerife. K němu se pak přidal komplex navržený Cesarem Manriquem, který citlivě skloubil další bazény a terasy s okolním oceánem. Celkem osm bazénů se slanou vodou, pět pro dospělé a tři pro děti, se denně vypouští a napouští, aby voda byla vždy čistá. K tomu jeden bazén klimatizovaný, pokud příliš fouká či prší. Manrique společně s architektem Miguelem Higuerou vytvořili prostor plný nenápadných detailů, které lahodí oku a splývají s duchem přírody. Zeď oddělující komplex od moře je osazena dřevěnou palisádou jako prodloužení pevnosti San Felipe, která kdysi chránila přístav. Obvodové zdi jsou zaoblené, žádné ostré hrany. Chodníky jsou vydlážděny malými kamínky, jaké kdysi zdobily ulice Puerta. Okolí bazénů zdobí tamaryšky, které z pobřeží už téměř vymizely. Velké lávové kameny, Manriqueho větrohry a holé kmeny stromů obrácené kořeny vzhůru k nebi zdobí prostory mezi nádržemi. I odpadkové koše z palmového listí barevně ladí s celkem. A spousta kaktusů, tak velkých, že když je přiváželi, museli zastavit dopravu. Bílá a modrá, to jsou barvy celého komplexu. Jen u dětských brouzdališť se bílá střídá s červenou na prolézačkách, které mají tvary proděravělých plastových lahví. Celý komplex pojal César Manrique jako jednu velkou loď. Hned první bazén u vstupu do areálu má uprostřed kapitánský můstek a stožár s košíkem pro plavčíka. Původně byly obvodové zdi osazeny jen provazy, aby se tu návštěvník cítil jako na palubě, ale oceán je tu přece jen příliš nebezpečný a zdi bylo třeba zvýšit...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2015

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace