Švýcarsko - život v objetí hor

Dobrou chuť... a k tomu trochu hrůzy!

Gruyères je milé, takřka idylické městečko proslulé sýrem a čokoládou. Pouze milé a idylické však asi není pro všechny. Rozhodně ne pro ty, kdo v kinech kdysi trnuli hrůzou, jak si astronautka Ellen Ripleyová poradí s příšerou, která pronikla do kosmické lodi a až na ni už vyvraždila celou posádku… Hrdinka nakonec, jak si vzpomínáme, volila raději cestu hibernace v záchranném modulu a celou loď ještě zničila jaderným výbuchem, jenže… V Gruyères stačí projít uličkou vedoucí k zámku nebo zabloudit do nenápadné kavárničky při cestě – a příšera je zpátky. Baf...

Země světa - GruyeresAno, řeč je o Vetřelci se Sigourney Weaverovou v hlavní roli, ale než slavnému filmovému hororu poskytneme místo v závěru článku, podívejme se nejprve na samo městečko a jeho historii.
Gruyères, německy Greyerz, leží v rozlehlém morénovém údolí jižně od Fribourgu (něm. Freiburg), na pahorku završeném majestátním hradem. První písemná zmínka o osadě de Grueria pochází z 1. pol. 12. stol., ale předpokládá se, že zde existovala už od 10. stol. Městečko se rozvíjelo pod hradem, jehož zakladatel zde podle legendy chytil jeřába (lat. grus, franc. grue), od něhož převzal jak jméno Gruerius, tak rodový erb s bílým jeřábem v červeném poli. S hrabaty de Gruyère byly pak dějiny hradu i městečka spjaty až do roku 1554, kdy se zadluženého panství zmocnili cizí věřitelé.
Po celou dobu své existence plnil hrad s městečkem strategickou roli, kvůli níž byl založen: kontrolovat pohyb v otevřeném údolí jižně od Fribourgu, kudy, stejně jako dnes, vedla důležitá cesta od Ženevského jezera přes Bern na sever Švýcarska. Gruyères se odedávna těšilo výsadám tržního města s vlastními hradbami, i když v neustálém soupeření světských a církevních autorit. V duchovních záležitostech totiž kraj podléhal biskupství v Lausanne, a tak i Gruyères střídavě ztrácelo a opět získávalo svá privilegia – až do roku 1342, kdy mu místní hrabata zajistila rozsáhlé svobody a relativní nezávislost pod vládou demokraticky volené městské rady.
Postavení klidného městečka pečujícího o svůj blahobyt však neznamenalo, že by se Gruyères neúčastnilo drobných válek, typických pro celý středověk, ba i docela významných mezinárodních konfliktů. I pracovitý a mírumilovný národ, za jaký jsou Švýcaři běžně považováni, uměl „ukázat zoubky“, na což doplatil burgundský vévoda Karel Smělý, když se v roce 1476 odvážil napadnout švýcarskou konfederaci. Své štěstí zkusil natřikrát… a jak se švýcarští školáci učí, v bitvě u Grandsonu ztratil Gut (bohatství), u Murtenu Mut (odvahu) a konečně u Nancy Blut (krev), když byl v lednu 1477 ve třetí prohrané bitvě zabit. Jeho smrt a zánik Burgundska měly za následek radikální překreslení mapy Evropy; ovšem pro praktické Švýcary bylo typické, že namísto uchvácení osiřelého vévodství prodali Burgundsko francouzskému králi a ponechali si peníze a sebevědomí. Což platilo i pro maličké Gruyères – i jeho vojáci se účastnili vítězného tažení a z bitvy u Murtenu si přinesli obzvláště cennou trofej, tři pláště Karla Smělého, součást oděvu nositelů Řádu zlatého rouna.
Ale vraťme se k obrazu klidného městečka v srdci mírumilovné země. V 15. stol. Gruyères získalo víceméně už dnešní podobu obce s domy po stranách jediné ulice (více se toho na hřbet pahorku nevešlo), odkud postranní ulička klesá k farnímu kostelu sv. Teodula pod jižním svahem. Prastaré domy (většinou jednopatrové) prozrazují svůj středověký charakter v uspořádání a tu a tam i v detailech portálů a oken, mnoho se nezměnilo ani na celkové dispozici hradu, který se drobnými úpravami postupně měnil na renesanční zámek. Nechybí zde samozřejmě ani radnice a ve Švýcarsku oblíbené kašny; moralizující sochy nad nimi připomínají občanské ctnosti...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2021

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace