Švýcarsko - život v objetí hor

La Chaux-de-Fonds - nezaměnitelný klenot v pohoří Jura

Tam, kde Švýcarsko už skoro končí a začíná Francie, se před bezmála 200 lety začaly psát úspěšné a jedinečné dějiny světového hodinářství. K rozmachu města La Chaux-de-Fonds, které je se sousedním Le Locle od roku 2009 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO, přispělo kromě šikovných rukou a vizionářských řešení také drsné počasí a ničivý požár...

Země světa - La Chaux-de-FondsLa Chaux-de-Fonds, čtvrté největší frankofonní město konfederace s více než 37 000 obyvatel, rodiště slavných průkopníků architektury i automobilového průmyslu, je z historického i hospodářského hlediska jedním z nejdůležitějších měst Švýcarska. Stalo se jeho prvním moderním městem a je synonymem pro ojedinělou symbiózu hodinářského průmyslu a urbanismu.
La Chaux-de-Fonds leží v nadmořské výšce 992 m, takže je jedním z nejvýše položených švýcarských měst. Alpskou idylu tu ale nehledejte, zato objevíte opravdový architektonický klenot. Hodinářství zde bylo hlavním ekonomickým zdrojem již od 18. stol. a nahradilo paličkování krajek. Obyvatelé v pohoří Jura a přilehlé oblasti Tří jezer (Neuchâtelské, Bielské a Murtenské) na severozápadě Švýcarska se museli přizpůsobit tvrdým životním podmínkám. Během dlouhých zimních večerů si přivydělávali výrobou součástek do hodinek. Jejich výrobu sem již v 17. stol. přinesli francouzští hugenoti, kteří uprchli před náboženským pronásledováním. Traduje se, že vůbec první hodinářská dílna vznikla v Le Locle.
Zásadním zlomem pro La Chaux-de-Fonds se stal obrovský požár v květnu 1794, jehož plameny sežehly většinu tehdejší vesnice. Teprve její kompletní obnova z ní učinila město a posléze světové centrum hodinářského průmyslu. Plánováním nového města byl v roce 1835 pověřen inženýr Charles-Henri Junod, rodák z Auvernier, vesnice u Neuchâtelského jezera (dnes součást obce Milvignes). Navázal na první plány ortogonálního konceptu, se kterým přišel už kolem roku 1800 Moise Perret-Gentil. Junod při výstavbě zohledňoval rozvíjející se výrobu hodinek. V první řadě muselo jít o dostatek prostoru pro lidi, kteří zde žili a pracovali, a také pro slunce resp. světlo, které je pro každého hodináře kromě pevné ruky klíčové. Pro novou zástavbu zvolil Junod odvážný koncept širokých rovných ulic, které byly na sebe kolmé. Paralelně s hlavní třídou probíhá 15 dlouhých ulic, jež se kříží v pravých úhlech s 20 příčnými ulicemi. Vznikla tak unikátní pravidelná šachovnicová síť ulic. Junodův koncept o 20 let později vylepšil a rozšířil inženýr Charles Knab. Důraz kladl na prostor, světlo i zeleň a zahrady. Ateliéry měly velká okna a prosklené stěny...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2021

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace