Švýcarsko vlakem

Jungfraubahn - vlak k nebesům

Začalo to listem papíru hustě popsaným obyčejnou tužkou. Nahoře skica tří vrcholků označených ciframi 3975, 4106 a 4167, přičemž středem nejvyššího vede jakýsi komín. A pod tím změť neuspořádaných několikaslovních poznámek. A také údaj 11–1.30 v noci, pokoj číslo 42 Kurhaus, 27/28 srpen 1893. G. Z. Iniciály patří Adolfu Guyeru-Zellerovi a nejvyšší číslo hoře Jungfrau, jež spolu s Eigerem a Mönchem tvoří slavnou alpskou trojici. Švýcarský průmyslník, bankéř a pionýr dob alpské železniční horečky jí věnoval poslední roky svého života...

.

Kolem Grindelwaldu

Trojice alpských velikánů korunuje horskou krajinu nad jezery Brienzersee a Thunersee, mezi nimiž se nachází město Interlaken, výchozí bod k cestě do Bernských Alp. Podél železniční tratě údolím Lütschental pozorujeme typické horské dřevěné chalupy, jejichž okna krášlí truhlíky barevných květin. U mnoha domů vlaje na stožáru červená vlajka s bílým křížem. „Všimněte si té zděné budovy s velkými okny u řeky, to je vodní elektrárna pro Jungfraubahn,“ upozorňuje náš průvodce Sepp, „voda pohání dvě výkonné turbíny a produkuje zhruba 55 milionů kilowatthodin elektrické energie za rok. Železnice na Jungfraujoch spotřebuje 37 milionů kWh, hydroelektrárna proto zásobuje i další tratě.“ Projekt vlastní elektrárny byl součástí žádosti o koncesi na stavbu železnice, kterou Adolf Guyer-Zeller podal roku 1894.
V Grindelwaldu jsme zase alpské trojici blíž. Nad městečkem se tyčí hrozivá severní stěna Eigeru, jíž horolezci v němčině místo Nord Wand říkají Mord Wand. Vrcholek obávané hory jen tušíme kdesi v mracích, skoro o tři tisíce metrů výš. Typická horská vesnička, jejíž obyvatelé se živili pastevectvím, se změnila v oblíbené turistické letovisko na přelomu 18. a 19. stol. hlavně zásluhou ozubnicové úzkokolejky, jež se sem vyšplhala v roce 1890. Kolébka vysokohorské turistiky se v zimě stává lyžařským střediskem a v létě základnou turistů, bikerů i horolezců. Ty lákají zvláště ledovce, běžné turisty hlavně řada horských železnic a lanovek, které jim usnadňují cestu do vrcholových partií hor.
„Vyjedeme na First, projdeme se k jezeru a zpátky si zkrátíme cestu vzduchem, nechte se překvapit,“ oznámil nám Sepp program výletu, když jsme z nádraží v Grindelwaldu přecházeli kolem hotelů, penzionů a restaurací ke stanici kabinkové lanovky. Z výšky 1034 m nás vyváží o víc než tisícovku metrů, do výšky 2167 m n. m. Malebné dřevěné chalupy v širokém zeleném údolí pod lanovkou už většinou slouží jen k rekreačnímu bydlení. Na příkrém svahu pod hranou horského hřbetu se s kamzičí jistotou pasou krávy. Z terasy restaurace u horní stanice lanovky se před námi otevírá skvělé alpské panoráma. „Wetterhorn, Schreckhorn, Eiger, Mönch a nejvyšší Jungfrau,“ vypočítává Sepp vrcholy s bílými čepicemi a ukazuje nám ledovce nad Grindelwaldem, jež se vlivem globálního oteplování zmenšují. Obdivujeme paraglidisty, kteří se z rampy pod Firstem snášejí dolů do údolí Grindelwaldu. „Už jsem dlouho neletěl, ale tady je to skvělý zážitek,“ říká Sepp.

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2014

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace