Nostalgie či panorama? Dřevo, mosaz, samet. Barový vagon zdobí koberec s květinovým vzorem, okna krajkové záclonky. Ve Švýcarsku si nicméně na textil tohoto druhu cestující obecně nepotrpí, vždyť by jenom překážel v pozorování fascinující krajiny míhající se za okny vlakových souprav. To platí také o dalších dvou vagonech čokospeciálu. Ať už zvolíte moderní panoramatický vůz či historický vagon značky Pullman z období belle époque, noblesní a polstrovaný, vždy vás čeká prvotřídní komfort a hlavně zážitek.
Po deváté dopoledne se kola dávají do pohybu, na Montreux a vinice Lavaux zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO zbyla za pár minut už jen čerstvá vzpomínka, vyhlídku spolkne první z tunelů na trati dlouhé 36 km. Za velkými okny se vynořují a ztrácejí vesničky, typické chalets, zahrady. Štěbotavá vřava cestujících, která vlak proměnila v mezinárodní úl, mírně utichá při servírování kávy a croissantu plněného, jak jinak, čokoládou. Po více než hodině jízdy vlak, který od května do října vyjíždí z Montreux každé pondělí, středu a čtvrtek, v červenci a srpnu denně, brzdí v první zastávce. Gruyères.
U krále sýrů
Nad zachovalou středověkou vesničkou s domy z 15.–17. stol. se tyčí majestátní hrad z 13. stol., kde po 500 let sídlila místní hrabata patřící k nejvýznamnějším rodům v západním Švýcarsku. Kdysi pevnost, později rezidence vladařů je od roku 1938 ve vlastnictví kantonu Fribourg, který tam zřídil muzeum a na obdiv dává např. vzácné fresky, vlámské tapiserie z 16. stol., krajinářské práce známých malířů či kabinet kuriozit s useknutou rukou mumie...
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2014
