Apulie

Španělsko - památky UNESCO

Granada

V roce 1984 byly z Granady zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO nasrovské paláce Alhambra a Generalife, o 10 let později je doplnila čtvrť Albaicín. Granada je však mnohem víc. Je to i symbol křesťanského vítězství nad poslední muslimskou baštou v roce 1492 zhmotněný ve velkorysé královské kapli, kde spočívají protagonisté onoho konečného vítězství, Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský. Je to i velkolepá a mohutná katedrála, která se marně snaží předčít subtilní krásu Alhambry. Je to i nikdy nedokončený královský palác Karla V., považovaný za krásnou ukázku španělské renesance, ale v sousedství zahrad Generalife a vedle elegantních nasrovských paláců působící jako pěst na oko...

Španělské památky UNESCO - GranadaV neposlední řadě se Granada stala zdrojem inspirace pro celou řadu malířů a sochařů, jako byl například Alonso Cano zvaný španělský Michelangelo, ale také literátů. Těch je celá řada, počínaje básníkem Zlatého věku španělského písemnictví Luisem de Granadou, přes esejistu Ángela Ganiveta, jenž o ní působivě psal v knize Krásná Granada, až po jejího rodáka a znalce z nejslavnějších, básníka a dramatika Federika Garcíu Lorku.
Granada okouzlila i příchozí odjinud. Vždyť za to, že paláce Alhambry nebyly rozebrány na stavební materiál a dnes se staly nejnavštěvovanější památkou Španělska, vděčí do jisté míry americkému romantickému spisovateli Washingtonu Irvingovi, který byl v letech 1842–1846 americkým velvyslancem ve Španělsku. Přestože při jeho návštěvě Granady byla Alhambra v ruinách, probudila autorovu představivost a spisovatel ji učinil svým způsobem protagonistkou světoznámých Povídek z Alhambry.
Po jejich vydání nastal ve Španělsku poprask. Po letech, kdy si na Alhambru nikdo ani nevzpomněl, se o ni najednou začali zajímat všichni. Historici, archeologové, spisovatelé i restaurátoři začali horečně přemýšlet, jak je možné, že si dosud nepovšimli skvostu, který pomalu pustnul. Vznikla iniciativa na záchranu celého komplexu budov, které byly za své největší slávy jakýmsi městem ve městě, samostatnou městskou jednotkou uvnitř hradeb. Co se zpočátku zdálo nemožné, stalo se skutečností. Dnes se Alhambra na strategicky výhodném vršku Sabika skví pod mohutným pohořím Sierra Nevada v celé své kráse a proudí sem každoročně statisíce návštěvníků, jimž se poštěstilo přes internet a dlouho dopředu ukořistit časovou vstupenku.
Jedno španělské přísloví říká, že „kdo neviděl Granadu, neviděl nic“. Jiné přísloví praví, že „není většího hříchu než být slepým v Granadě“. A připočteme-li k těmto lidovým průpovídkám poetické texty, které o Granadě napsali Federico García Lorca a jiní autoři, můžete být při prvním obeznámení s městem poněkud zklamáni: obytné čtvrtě s fádními věžáky, špatné ovzduší, hustá doprava, hluk. Granada je prostě živým a pulsujícím městem s významnou univerzitou, kterou založil Karel V. a dnes je po Salamance a Madridu třetí největší v zemi. Dokonce i v prostorách Alhambry, kde korzují davy turistů, si budete muset poetiku dávných časů domyslet a zapojit všechny smysly a imaginaci, abyste si dobu její největší slávy dokázali představit. Přesto však má Granada svůj neopakovatelný genius loci...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2019

Obsah košíku

košík je prázdný