Apulie

Španělsko - památky UNESCO

Mudéjarská architektura v Aragonii

Mudéjar... Zvláštní slovo, že? Jako mudéjarové se označují muslimové, kteří zůstali žít na území znovu dobytém křesťany během reconquisty. Soužití křesťanské, islámské a rovněž v té době velmi silné židovské kultury na Pyrenejském poloostrově dalo vzniknout jedinečným uměleckým projevům, které jinde v Evropě nenajdete. Jedním z nich je právě mudéjarská architektura...

Španělské památky UNESCO - Mudéjarská architektura v AragoniiO výjmečnosti mudéjarské architektury svědčí i to, že už v roce 1986 byly na seznam Světového dědictví zapsány první čtyři mudéjarské památky v aragonském městě Teruel – věž, krov a kupolí zaklenutá věžička nad křížením katedrály Santa María de Mediavilla, věž a kostel sv. Petra, v němž jsou uloženy i ostatky slavných milenců z Teruelu, věž kostela sv. Martina a věž kostela sv. Salvátora. V roce 2001 bylo na seznam dopsáno dalších šest objektů: apsida, křížová chodba a věž kolegiátního kostela Santa María v Calatayudu, farní kostel sv. Tekly v obci Cervera de la Cañada, kostel Santa María v Tobedu a tři stavby v Zaragoze – mudéjarské části paláce Aljafería, který sloužil jako vzor pro pozdější nasrovské paláce v granadské Alhambře, věž a farní kostel sv. Pavla a konečně apsida, kaple Parroquieta a věž nad křížením katedrály sv. Salvátora.
Mudéjarský sloh se ale nevyskytuje jenom v Aragonii, setkáte se s ním napříč celým Španělskem, od severních oblastí Kastilie a Leónu (Burgos, Olmedo, Sahagún, Alcazarén...) až po Andalusii na jihu (Alcázar a mudéjarská stavba par excellence – věž Giralda, původně minaret mešity, v Seville), od Valencie na východě až po nejzápadnější výspu Španělska, Extremaduru s klášterem v Guadalupe. Opominout nelze ani Toledo ležící v samém srdci Španělska. Vzpomeňme jen na obě synagogy, Tránsito a Santa María la Blanca, kostel sv. Tomáše, pro který namaloval El Greco geniální obraz Pohřeb hraběte z Orgazu, či kostelík sv. Jakuba z Arrabalu, který vás uvítá hned u vstupu do historické části města za branou Bisagra. A s tím, jak po jejím objevení odcházeli do Ameriky španělští osadníci, rozšířil se mudéjarský sloh i tam. K typickým ukázkám patří kašna La Pila z 16. stol. v mexickém městě  Chiapa de Corzo, klášter archanděla Michaela v rovněž mexickém Huejotzingu (mimochodem také součást Světového dědictví jako jeden ze 14 klášterů ze začátku 16. stol. na svazích sopky Popocatépetl), ale i kostely v Argentině či Kolumbii.
Mudéjarové, oni šikovní řemeslníci a architekti s vytříbeným estetickým cítěním, byli muslimové, kteří zůstali žít na křesťany dobytých územích. Vždyť v překladu arabské slovo mudéjar znamená „ten, komu bylo povoleno zůstat“. Zatímco židé převážně tvořili vzdělanou elitu nově vznikajících křesťanských království, muslimové vynikali v organizaci zemědělství a zejména v řemeslech spojených se stavebnictvím, hrnčířstvím a keramikou...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2019

Obsah košíku

košík je prázdný