Z výchozí stanice v italské Gorizii, jež leží 86 metrů nad mořem, táhne historická lokomotiva z železničního muzea v Lublani vlak stále do mírného stoupání. Před stoletím, kdy byla postavena, spojovala tato trať přístav v Terstu s Vídní. Provoz na ní zahájil v roce 1906 dědic rakouského trůnu František Ferdinand. Části trati byly pojmenovány podle pohoří, jimiž procházely. Úsek mezi Terstem a Jesenicí na severu dnešního Slovinska dostal název Bohinjská dráha podle stejnojmenného jezera. Říká se mu ale také Transalpina. Výstavbu v letech 1901–1906 pozorně sledovala veřejnost, protože šlo o technicky velmi náročné dílo, vedoucí značně obtížným terénem. Jen ve zmíněném úseku bylo nutné postavit na 40 tunelů, tři galerie a šest desítek mostů, z nichž Solkanský patří ke skvostům mostařského umění. Vzdálenost 85 metrů mezi kamennými pilíři hlavního oblouku je dokonce údajně největší na světě v kategorii železničních mostů. Celkem je most dlouhý 220 metrů...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2008

Další informace o Slovinsku naleznet zde: www.sopka.cz