Severozápad USA

Glacier – nejvznešenější ledovcová divočina

Ostré štíty hor, ledovcové splazy, křišťálově průzračná jezera, duhové vodopády, na horských loukách počátkem léta doslova záplavy květů a rudozlatý podzim babího léta v horských údolích. To je tvář letos stoletého národního parku Glacier, ale také jeho ještě o 15 let staršího bratra na kanadské straně, s nímž tvoří už od roku 1932 „mezinárodní mírový park“, první svého druhu na světě...

.

Území parku je součástí Skalnatých hor (Rocky Mountais), které se jako mohutná hradba zvedají nad rovinami prérií a po jejichž vrcholech vede kontinentální rozvodí mezi Tichým, Atlantským a na některých místech i Severním ledovým oceánem. Páteří národního parku jsou dva skalnaté hřbety, Livingston a Lewis Range, které se táhnou přes severozápad státu Montana a pokračují do kanadské provincie Alberta. Parkem prochází 49. rovnoběžka, která byla v roce 1818 zvolena za hranici mezi Spojenými státy a tehdejším britským územím, které se později stalo součástí Kanady. Právě Kanaďané začali toto území s neobyčejně krásnými jezery chránit jako první. Už v roce 1895 vyhlásili národní park Waterton Lakes. I když se z původních 140 km2 postupně zvětšil na více než 500 km2, pořád je o hodně menší než národní park Glacier, který na druhé straně hranice vyhlásila vláda USA v roce 1910 na území větším než 4000 km². Jméno Glacier vystihuje skutečnost, že v parku jsou obdivuhodným způsobem seskupeny všechny glaciální a postglaciální jevy horského zalednění. V roce 1932 pak byly oba parky spojeny jako symbol míru a dobré vůle v jeden, nazývaný Waterton-Glacier International Peace Park. Od té doby zde existuje pouze administrativní hranice a návštěvník přechod z jednoho parku do druhého vůbec nepostřehne...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010

Obsah košíku

košík je prázdný