Sardinie

Ve znamení žul

Sardinie a Korsika, ostrovy, které spolu ještě v nedávné geologické době souvisely, jsou troskami dlouhého horského pásma, které se po variském vyvrásnění obloukovitě táhlo od francouzské Provence přes Středomořskou pánev až na Iberský poloostrov. Součástí a zároveň pozůstatkem tohoto prvohorního horstva jsou kromě Sardinie a Korsiky ještě malé ostrovy Baleáry. Většina bývalého pohoří však poklesla a leží teď na dně Tyrhénského moře. Oba ostrovy se také od třetihor zvolna sunou k jihovýchodu a ještě se přitom otáčejí ve směru hodinových ručiček – důkaz toho, že se Středozemní moře stále víc uzavírá a zmenšuje...

Geologická stavba Sardinie je podivuhodně mozaikovitá. Různé druhy a typy hornin se tu mnohdy střídají i na několika desítkách metrů, což svědčí o těžce namáhané zemské kůře v době, kdy horstvo vznikalo. Charakteristickým znakem ostrova je mohutný vnitřní a později i vnější vulkanismus. Proto jsou oblé žulové klenby a ploché lávové příkrovy nejnápadnějšími znaky reliéfu. Na žulovém základu, který patří k nejstarším horninám ostrova, však také místy leží mocné vrstvy usazenin, hlavně vápenců a pískovců. Každá z těchto hornin vytvořila na svém vymezeném území zcela osobitý typ reliéfu, až to mnohdy vypadá, jako by mezi sebou ty různobarevné žuly, černé čediče, růžové vápence a zlatavé pískovce soutěžily o nejbizarnější tvary...

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2010

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace