Údolí, jímž probíhá rozhraní mezi Vysokými a Nízkými Taurami, tedy začíná nedaleko Sankt Johannu im Pongau docela divoce, aby pak na jihu vyvrcholilo rovněž dramatickou velehorskou krajinou příslušnou ke skupině Ankogelu. Pro úsek mezi těmito krajními polohami jsou naopak charakteristická četná boční údolí s převahou měkce modelovaných svahů, kde z lesů vystupují četné horské pastviny. Podle nich se Grossarltalu přezdívá údolí almů.

K pravému almu patří salaš, kterých tady napočítáme téměř půl sta. Vesměs jde o stará, velice zachovalá dřevěná stavení. Většina z nich také poskytuje služby turistům, za přijatelné ceny nabízí jak stylové občerstvení, tak i ubytování. Jde vlastně o určitou formu agroturistiky, která spíše než s delšími pobyty počítá s putováním od jedné lokality ke druhé. V celém Salcbursku se těší stále větší pozornosti a dnes se dokonce pro „almovou“ turistiku vydávají speciální průvodce. Grossarltal má pro tyto aktivity obzvlášť příhodné terény s mnoha úseky s dalekým rozhledem, někdy je ale dost obtížné vydávat se na cestu od stolu obtěžkaného salašnickými pochutinami, s nimiž se navíc jen těžko odolává pokušení domácího „šňapsu“. Kromě něj jsou vyhlášené zejména zdejší nakyslé sýry. Nejedná se ale jen o gastronomickou stránku věci. Návštěvníci se rádi vracejí i kvůli vřelému přijetí a domácké atmosféře anebo kvůli tradičním slavnostem, a to jak světským, tak náboženským.