Země Světa | Archiv | Ročník 2009 | 2 - 2009 Salcbursko

2 - 2009 Salcbursko

2 - 2009 Salcbursko

Články v tomto čísle:

Hornaté srdce Rakouska

Malý ráj anebo Kousek ráje v srdci Alp. Tak bývá Salcbursko často označováno v nejrůznějších propagačních materiálech, což v dnešní době zahlcené bezobsažnými reklamními výkřiky může už předem vzbuzovat nedůvěru. Ta ale není na místě, v tomto případě mají vzletné slogany značné opodstatnění a návštěvníkům Salcburska se dokážou každou chvíli neodbytně připomenout. Lhostejno, zda v zimě či v létě, jenom jim k tomu musí přát počasí, protože Salcbursko je především krajem hor. Hornatým srdcem Rakouska, jak říká jiný, také dost užívaný slogan.

Když město, kraj a vládce jedno jsou

Víte, co má společného Salcburk s Neapolí a Istanbulem? Právě tato tři města a jejich okolí označil slavný německý učenec a cestovatel první poloviny 19. století Alexander von Humboldt za nejkrásnější na světě. Což o to, Salcburk je krásný. Ale pouhá krása není v tomto případě tím jediným, co do města přitahuje každým rokem skoro sedm milionů návštěvníků. Už navždy zůstane Salcburk také městem Mozartovým, jehož ulicemi zaznívají, doslova i přeneseně, nesmrtelné tóny geniální hudby. Na výjimečnosti dodává Salcburku i jeho historie, neoddělitelně spojená s arcibiskupy, svrchovanými klerikálními vládci města i kraje…

Hellbrunn – Zámek plný radovánek

Portrét stojícího preláta v životní velikosti je v někdejší zámecké jídelně nepřehlédnutelný. Arcibiskup Markus Sittikus, hrabě von Hohenems, na něm v levé ruce drží obraz ve zlatém rámu a pravou rukou na něj ukazuje. Na obraze je zachycen výjev ze stavby salcburského dómu. Za arcibiskupem visí druhý, daleko větší obraz v rámu černém, znázorňující další jeho životní dílo – zámeček Hellbrunn obklopený parkem s vodními hrami…

Soutěsky a vodopády

Údolí Salzachu je ze všech salcburských údolí s převahou nejdelší, za pomoci svých bočních větví většinu Salcburska odvodňuje, a protože s výjimkou Lungau prochází všemi ostatními okresy, vytváří přirozený koridor pro hlavní zemské komunikace. Velký význam má i pro turistiku. Po celé jeho délce vede Tauernradweg, jedna z nejkrásnějších alpských cyklotras, vodáci sem zajíždějí s loděmi i rafty hlavně na horní tok řeky a je tu také několik přírodních pozoruhodností, jež se už staly svého druhu klasikou. Jejich společným jmenovatelem je voda a kdo alespoň některé z nich neviděl, v Salcbursku jako by nebyl…

Hrad orlů a sokolů

Silueta dravého ptáka se jasně rýsuje proti nebi. Bez pohybu, geniálně využívající vzdušné proudy, vznáší se dravec vysoko nad hlavami přihlížejících, jako by se nemohl nasytit pohledu do širokého údolí protknutého modrozelenou stuhou řeky Salzach. Náhle pár rázných mávnutí křídly, a už se snáší prudce dolů. Jeho cílem není kořist, ale kožená rukavice na napřažené paži vousatého fořta či sličné sokolnice. Odměnou za předvedený výkon mu je šťavnaté sousto a potlesk diváků, kteří zaplnili téměř celou Lipovou louku čili Zemský sokolí dvůr v druhém předhradí hradu Hohenwerfen…

Ledové podzemí u Werfenu

Jeskyně Eisriesenwelt, v překladu Obří ledový svět či Svět ledových obrů, je pravidelně uváděna mezi desítkou největších turistických atrakcí Rakouska. Tomu odpovídá i její návštěvnost. V sezoně, která trvá od května do konce října, sem přijíždí v průměru okolo tisíce lidí denně, takže jednotlivé skupiny procházejí jeskyní často jen v několikaminutových odstupech. Uvnitř i na přístupové cestě bývá hodně husto, ale s tím se nedá nic dělat, to je daň za exkluzivitu. Největší ledová jeskyně světa je prostě jenom jedna…

Plnou parou na Schafberg

Nízké mraky odstřihly jezero Wolfgangsee od věnce okolních hor a začaly jeho břehy sprchovat vydatnými přeháňkami. Smůla–- zrovna, když máme zamluvené jízdenky na Schafberg, musí se zkazit počasí. Nejdřív chceme jízdu vzdát, když ale zajdeme k údolní stanici zubačky a spatříme tu na kolejích pobafávat hned tři kapesní parní krasavice, rozhodneme se to přece jenom zkusit…

Na skok v Lungau

V jihovýchodním cípu pomyslného salcburského trojúhelníku leží kraj známý pod svým historickým jménem Lungau, odvozeným snad od názvu potoka Lonka. Z pěti salcburských okresů je svou rozlohou na třetím místě, počtem obyvatel však zdaleka poslední – v kotlině, kterou na severu uzavírají Schladminské a Radstädtské Taury, na západě výběžky Vysokých Taur a na jihu Gurktalské Alpy, žije jen něco přes dvacet tisíc lidí. Svérázný kraj s úžasnou přírodou potěší i při jednodenní návštěvě, nabízí ale vše potřebné třeba i k týdenní turistické či cyklistické dovolené…

Lyžařský přelud? Nikoliv: Ski amadé!

Rakousko a lyžování jsou dva neoddělitelné pojmy. Lyžovat zde umí každý již od útlého dětství, čápům ze zavinovačky vykukují lyžičky a na téma lyžování si tu můžete popovídat prakticky s kýmkoliv. S trochou nadsázky lze říci, že na úspěších lyžařských hvězd spočívá rakouské národní sebevědomí…

Největší muzeum

Flachgau, Pinzgau, Pongau, Lungau, Tennengau, slovíčka jak z dětského rozpočítávadla, ale v tomto případě nikdo z kola ven nepůjde. Jména historických žup, které společně s městem Salcburkem tvoří dnešní spolkovou zemi Salcbursko, se málokde zhmotní do tak zřetelných výjevů, jako v areálu Salcburského skanzenu, který se pyšní hned dvěma „nej“: je to největší muzeum v Salcbursku a s velkým náskokem nejnavštěvovanější rakouský skanzen vůbec, kam ročně zamíří na 90 000 lidí. Když k tomu přidáme skutečnost, že vloni v srpnu tam přivítali dvoumiliontého návštěvníka a před Vánoci uplynulo 30 let od založení skanzenu, je jeho návštěva takřka povinností – ale povinností veskrze příjemnou a zábavnou…

V údolí almů

Navštívíte-li v létě údolí Grossarltal, jistě si všimnete, že se před světem tak trochu schovává za soutěskou Liechtensteinklamm, o níž píšeme na jiném místě. Vypadá to, jako by chtělo touto atrakcí od sebe odvrátit pozornost turistických davů, a tím pádem mohlo o to více idylického poklidu poskytnout těm, kteří si ho dovedou patřičně užít…

V solném světě nad Halleinem

První zastávkou prohlídky solného dolu v Bad Dürrnbergu nad Halleinem je šatna, kde se každý návštěvník nasouká do bílé plátěné kombinézy, aby si v podzemí neponičil oblečení. Následně celá skupina, podobající se teď zájezdu mlynářů, sestoupí o patro níž, kde už čeká důlní vláček. Sotva metr široká lokomotivka je připojena k otevřeným podvozkům s podélnými dřevěnými lavicemi, na které se usedá obkročmo. Po asi půlkilometrové svižné jízdě tyto spřáhnuté mobilní kladiny zastaví a průvodce nám sdělí, že dál už musíme po svých…

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace