Apulie

Rumunsko

Země mnoha tváří

Rumunsko je zemí mnoha tváří, svou polohou, dějinami a charakterem rozkročenou mezi střední Evropou (Sedmihradsko), Balkánem (Valašsko) a východní Evropou (Moldavsko). Obyvatele těchto tří historických regionů, které se definitivně sjednotily až v roce 1918, však po celá staletí spojovalo povědomí společného římského původu a jazyka, který vychází z latiny podobně jako italština či francouzština...

Země světa - Rumunsko - SedmihradskoRumunsko sice leží geograficky poměrně blízko a ani svou rozlohou (téměř 240 000 km2) či počtem obyvatel (necelých 20 milionů) to není úplně malá země, přesto patří, snad až na pěší turistiku v některých částech Jižních Karpat, k těm turisticky méně známým, jejichž obliba začíná mírně stoupat teprve v posledních letech. Zčásti za to mohou i jisté předsudky o divokém a chudém Východě, o to větší překvapení pak návštěvníky čeká, když se po příjezdu ocitnou například v některém z nově opravených měst, kde se vcelku bez problémů domluví anglicky...
Rumuny si mnozí pletou s Romy, což Rumuni velmi špatně nesou, protože společné soužití s touto etnickou menšinou není ani zde bezproblémové (počet Romů v Rumunsku se odhaduje na více než půl milionu). Rumunsko přitom jako jediné ze současných románských zemí odkazuje svým jménem (România) na své kořeny ve starověkém Římě (Roma). Slovo Rom je pouze zvukově podobné, ale má jiný význam a pochází až z daleké Indie, stejně jako příslušníci etnika, které označuje.
Dějiny území dnešního Rumunska se tedy píší již od starověku. První slavnou historickou osobností, která zde pobývala, konkrétně v osadě Tomis (dnes město Constanța) na černomořském pobřeží, byl římský básník Publius Ovidius Naso. Poslal ho sem do vyhnanství císař Augustus a přes četné prosby, básně a dopisy adresované panovníkovi musel Ovidius „mezi barbary“ zůstat až do konce svého života.
Původními obyvateli oblastí na sever od Dunaje, tvořícího dnes velkou část jižní hranice Rumunska s Bulharskem, byli Dákové, jeden z tráckých kmenů, kteří se sjednotili už v době před naším letopočtem a vytvořili rozsáhlý státní útvar na severních hranicích Římské říše. Nevyhnutelně tu docházelo ke střetům. V roce 106 císař Traianus definitivně porazil dáckého krále Decebala, dobyl Sarmizegetusu, hlavní sídlo Dáků, a Dácie se až do roku 275 stala jednou z kolonií Římské říše (tyto události zachycuje reliéf na slavném Traianově sloupu v Římě). Za necelá dvě staletí proběhla romanizace původního obyvatelstva, jejímž hlavním pozůstatkem byla vulgární latina, z níž se vyvinula rumunština. Později sem rovněž proniklo křesťanství, první biskupství vzniklo v již zmíněné Tomidě.
Další vývoj přinesl rozštěpení území dnešního Rumunska do tří státních útvarů – Sedmihradsko se stalo od 11. stol. součástí Uherského království. Sice mělo rozsáhlou autonomii, ale práva většinového rumunského (venkovského) obyvatelstva byla postupně omezována ve prospěch uherské a sikulské šlechty a měšťanů převážně saského původu. Samostatná knížectví Valašska a Moldavska vznikla relativně pozdě ve středověku a musela se potýkat s mocnými sousedy: na jihu s rozpínající se Osmanskou říší, na západě s Uhry, na severu s Polsko-litevským státem a později v novověku na východě s Ruskem...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace