Apulie

Rumunsko

Sedmihradské opevněné kostely

„Jo, a tohle je náš špekturm,“ pravila bodrá vesnická žena učebnicově čistou němčinou a odemkla dvířka v přízemí gotické věže. Na železných hácích voněly nádherně vyuzené šunky...

Země světa - Rumunsko - SedmihradskoBylo to jak výjev ze spižírny v historickém filmu, jenže v našem případě nešlo o film, ale o návštěvu jednoho z opevněných středověkých kostelíků v srdci bájného Sedmihradska neboli Transylvánie, kde nám neměly být servírovány gastronomické, nýbrž pouze kulturněhistorické požitky. Za nimi jsme také přijeli, neboť opevněné kostely jsou jedním z typických akcentů tamní půvabné krajiny.
Stavěli je němečtí přistěhovalci (převážně z Porýní, ale označovaní nepřesně jako Sasové), kteří do Sedmihradska přicházeli již od 40. let 12. stol. v rámci kolonizace řídce osídleného území na východních hranicích uherského státu, kde měli vytvořit nárazníkové pásmo proti nájezdům Kumánů a dalších kočovných tlup z východu. Němci byli zkušenými zemědělci a řemeslníky (mimo jiné též vítanými odborníky v těžbě a zpracování kovů) a v daném prostředí vytvořili svérázné společenství stmelené vlastní vírou a zejména jazykem. Velká část místního obyvatelstva dodnes, kromě rumunštiny, hovoří plynně německy, i když jejich spisovná mluva, kultivovaná později luteránskou biblí a plná archaismů, budí v dnešním Německu rozpaky – asi jako kdyby k nám zavítali američtí potomci moravských bratří, hovořící kralickou češtinou.
Ve svém novém domově se přistěhovalci museli vypořádat s nebezpečím hrozícím ze všech stran. Opevňovat celé osady nebylo v jejich silách (ani počet obyvatel by nestačil na obranu delších hradeb), proto soustředili všechnu pozornost na nejbytelnější stavbu v obci – kostel. Něco podobného známe ze západoevropského raného středověku, kdy na území Německa, Rakouska a Švýcarska vznikly stovky opevněných kostelů (Wehrkirchen) či celých kostelních areálů (Kirchenburgen). Ve 12. stol. a později se už ale s tímto typem staveb setkáváme spíše už jen ve východních oblastech Evropy.
Schéma bylo vždy podobné: nevelký chrám, obydlí kněze a pár stavení v těsném sousedství, to vše obehnáno jednoduchou hradbou s věžemi a s mohutnou branou v podobě dvoupatrové budovy. Ta mívala v horním patře kapli, zasvěcenou obvykle sv. Michaelovi, protože i bojovný archanděl s mečem, pokud bylo nutno, měl přiložit ruku k dílu, a dodejme, že archandělova pomoc byla potřebná neustále: od počátku 15. stol. se na scéně stále častěji objevovali Turci. Době 13.–15. stol., kdy sedmihradští Sasové (a spolu s nimi i maďarským dialektem hovořící Sikulové ve východní části Sedmihradska) stavěli své opevněné kostely, odpovídal už gotický a pozdně gotický duch staveb. A nejen to – našincovo srdce potěší, když v interiérech kostelů spatří odkaz pražské svatovítské huti Petra Parléře.
Počet opevněných kostelů v Sedmihradsku přesahuje 150, takže musíme vybrat pouze několik příkladů, na nichž si lze osvětlit jejich hlavní rysy a kulturněhistorické souvislosti. Obecně je obdivuhodná zejména výstavnost a technická dokonalost staveb, které nám občas připadají jako zjevení z pohádek, často v důstojně omšelém stavu, bez výraznějších renovací, s veškerou patinou, již na prastarých stavbách zanechala staletí...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace