Apulie

Rumunsko

Bukovina a bohaté bible chudých

Pravoslavné chrámy oplývají nádherou bohatě vyřezávaných ikonostasů a dalšího mobiliáře, ale zpravidla bez sochařských děl, která jsou odmítána už od středověku. Trojrozměrně pojaté zpodobení světců až příliš svádělo k bezduchému uctívání model – a v tom byly autority byzantského světa nekompromisní...

Země světa - Rumunsko - SedmihradskoObrazů, tedy plošného zobrazování postav a biblických událostí, se to netýkalo, ačkoliv i v tomto případě docházelo k onomu „uctívání model“ včetně líbání ikon. Ty však jsou většinou statické povahy a obloženy zlatem i drahokamy vyloženě svádějí k podobným projevům, zatímco malované příběhy, odvíjející se v nekonečných řadách na způsob středověkých „komiksů“, prostě vyprávěly biblické příběhy a legendy světců a nebylo na nich co uctívat. Už ve středověku jim říkali Biblia pauperum, obrázková bible pro chudé, kteří zpravidla neuměli číst.
Není divu, že malby tohoto druhu, obvykle fresky, provázejí křesťanství po celá staletí a ve všech oblastech. Málokde se však zachovaly v takové míře jako v Jižní Bukovině, hornatém kraji na severu Rumunska, navíc v naprosto unikátním umístění: zvenčí na zdech pravoslavných kostelíků. Při tamní pohnuté historii je skoro zázrak, že se vůbec zachovaly. Bukovina, o níž se dnes dělí Rumunsko s Ukrajinou, byla od 10. stol. ovládána Kyjevskou Rusí, ale postupně vplynula do vznikajícího Moldavského knížectví, jehož politickým centrem s knížecí rezidencí bylo od 14. do 16. stol. město Sučava (rumunsky Suceava). Byl zde silný vliv pravoslaví, tehdejší forma ukrajinštiny byla dokonce jazykem knížecího dvora. Také tady se nakonec prosadil rumunský jazyk, ale teprve od 16. stol. začínali Rumuni psát latinkou a cyrilice byla oficiálně zrušena až v roce 1860.
Na přelomu 15. a 16. stol. vládl v Moldávii kníže Štěpán Veliký (Ştefan cel Mare), který dokázal vytvořit poměrně konsolidovaný stát, a dobře si vedl i jeho nemanželský syn Petru Rareş. Právě Štěpán založil v okolí Sučavy přes 40 kostelů nebo klášterů zdobených malbami, každý z nich prý po nějaké vítězné bitvě, ať už proti Maďarům nebo Polákům, kteří o Bukovinu projevovali neutuchající zájem, nebo stále častěji proti Turkům. A jeho nástupce Petru o Štěpánovy fundace svědomitě pečoval, ba dokonce přidával další...

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace