Na území dnešního Skotska přišli první lidé asi 2000 let př. n. l. a zanechali po sobě kamenné pohřební mohyly i četné menhiry, často v kruhovém uspořádání, jejichž mystériu se obdivujeme dodnes. První keltské kmeny se dostaly do Skotska přes Francii a Irsko v průběhu posledního tisíciletí př. n. l. a přinesly s sebou relativně rozvinuté zemědělství a znalost výroby železných nástrojů a zbraní. Zbytky jejich sídlišť obehnaných palisádami vypovídají o tom, že jim válečnické umění nebylo cizí. Tito světlovlasí a modroocí Keltové rozšířili sféru svého vlivu i na jih, do úrodnějších oblastí na úpatí Skotské vysočiny. Jednotlivé kmeny však mezi sebou často bojovaly. Z jejich období se dochovalo kolem pěti stovek takzvaných brochů, pro Skotsko typických. Jsou to kruhové, kónicky se zužující obranné pevnosti až 10 metrů vysoké a s dvojitými zdmi. V koridoru mezi brochy bývala různá skladiště a zásobárny, zatímco na centrálním dvoře měla své místo obvykle studna a ohniště. 
V 1. století pronikali na ostrov Velká Británie Římané, kteří záhy po dobytí jeho jižní části tam založili svou novou kolonii. Severní část ostrova, zhruba dnešní Skotsko, nazývali Kaledonií (Caledonia) a původní keltské obyvatele Pikty, údajně pro jejich pomalovaná těla. Přestože byla římská okupace kulturně přínosná pro mnoho národů v Evropě, Piktové a další keltské kmeny se podrobit nechtěli. A tak byli vytlačeni do okrajových oblastí britských ostrovů, mimo jiné i na hornatý sever. Římané se po několika neúspěšných výbojích nakonec rozhodli neplýtvat silami na boj s původními obyvateli ostrova a raději postavili mezi sebou a nepoddajnými Kelty zeď...
Další informace o Velké Británii naleznet zde: http://www.sopka.cz
