3 - 2007 Tunis

Ostatně pak soudím

„Ostatně pak soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Poslední ozvuky slov se ještě nesou římským senátem. Cato Censorius skončil svou řeč. Stejně jako mnohokrát předtím, stejně jako mnohokrát potom. Na jeho slova došlo, i když se jejich naplnění sám nedožil. Nedozvěděl se už nic o tom, jak bylo město srovnáno se zemí, ani o tom, jak ho po sto letech sami Římané zase obnovili. Kola dějin se tu točila docela rychle…

Ostatně pak soudímKartágo patří k těm historickým lokalitám, jejichž postavení je poněkud nevděčné. Každý už o něm někdy slyšel a snad každý sem přichází s určitou představou, kterou tu konfrontuje se skutečností. Tohle že byla velmoc, která ovládala po několik století celé západní Středomoří? Byla. A když se podíváme pozorně, či lépe řečeno, když poctivě prochodíme všechno, co se projít dá, snadno uvěříme.
Určitá potíž s Kartágem nastává hned po příjezdu – kde vlastně začít? Starověká metropole měla v punské éře nejméně půl milionu obyvatel a v římské zhruba 300 tisíc, takže byla po Římu a Alexandrii třetím největším městem císařství. Její pozůstatky jsou rozložené v délce tří kilometrů po obou stranách příměstské železnice TGM. Z centra Tunisu vás sem doveze pohodlně během půlhodinky. Vystoupit můžete hned v šesti různých stanicích – z každé je vždycky některá lokalita blízko a jiné hodně daleko...

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2007

Další informace o Tunisku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Jaroslav Hofmann

kategorie: 3 - 2007 Tunis

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace