6 - 2007 Jindřichohradecko

Kraj na pomezí

Kdo jednou prošel cesty tohoto kraje, říká si spolu s básníky a malíři, kteří jej obdivovali, že se tam musí ještě vrátit. Na úzké tereziánské silničky se starými alejemi, které nad nimi spínají sukovité větve do zelené valené klenby, na polní pěšiny doprovázené kapličkami, božími mukami na sloupku a litinovými krucifixy ze zaniklé albeřské továrničky. Do úvozových cest obestavěných tarasy ze snosů z okolních kamenitých polí. Na stinné lesní stezky lemované kapradinami a růžově či fialově kvetoucími plicníky...

Krajina kolem KunějovaNa hráze rybníků se starými duby a mladými olšinami. Na všechny pěšiny, cesty a stezky tohoto starobylého kraje. Na všechny jeho rybníky s břehy zarostlými rákosinami, s hladinami slunnými i zastíněnými, se splývavými bílými kvítky lakušníku sdruženými v ostrůvky sněhových vloček. K utajeným rybníčkům s lekníny, které se podobají baletkám z Labutího jezera. Do jeho hlubokých lesů, do tajemných smrčin, které jsou při zemi zamřížované suchými pichlavými větvemi, půda je v nich zasypaná rzí starého jehličí, vládne tam mrtvý klid jako v kobce a člověk odtud prchá s rozedranou halenou. Vrací se na teplé stráně osázené obrovskými žulovými balvany a sloupy jalovců, na vlhké louky, ke čvachtavým bažinám a rašeliništím s rezavými tůňkami, kde to tak zvláštně voní zemí a vodou…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2007

Hledáte ubytování ve východních Čechách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz

Jaroslava Janoušová

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace