
Kdo jednou prošel cesty tohoto kraje, říká si spolu s básníky a malíři, kteří jej obdivovali, že se tam musí ještě vrátit. Na úzké tereziánské silničky se starými alejemi, které nad nimi spínají sukovité větve do zelené valené klenby, na polní pěšiny doprovázené kapličkami, božími mukami na sloupku a litinovými krucifixy ze zaniklé albeřské továrničky. Do úvozových cest obestavěných tarasy ze snosů z okolních kamenitých polí. Na stinné lesní stezky lemované kapradinami a růžově či fialově kvetoucími plicníky...










