Počátek dějin Dubrovníku je spojen s dramatickou událostí – zánikem římského města Epidaurum (dnešní Cavtat), které v 7. století zpustošili Avaři. Uprchlí obyvatelé našli útočiště na skalnatém ostrůvku Lave, jenž se přimykal k pobřeží několik kilometrů severněji a kde už tehdy zřejmě stála osada s raně křesťanským chrámem; ta se však v písemných zmínkách objevuje až později pod latinským názvem Rausium. V její těsné blízkosti, na pevnině při úpatí strmého svahu vrchu sv. Sergia (dnešní Srdj), se souběžně vyvíjela osada slovanská, nazývaná Dubrava (česky „doubrava“). Obě sídla se rozrůstala a časem splynula, když byl úzký bažinatý průliv mezi pevninou a ostrůvkem zasypán. Na jeho místě později vznikla hlavní třída města Dubrovníku, kterému se po staletí říkalo spíše latinsky Ragusium, případně italsky či německy Ragusa…

Pavel Šust