Faktem je, že hrabě Volpi byl tehdy prezidentem instituce La Biennale, která vznikla už v roce 1895 a jejímž cílem byla a dodnes je výchova k poznávání a chápání nových směrů ve výtvarném umění, architektuře, tanci a divadle. Od roku 1932 se další disciplinou v programu benátského Bienále stal film.
První ročník festivalu probíhal od 6. do 21. srpna 1932 na terase hotelu Excelsior, ještě jako nesoutěžní přehlídka. Zúčastnilo se jí ale několik význačných filmů, jež vešly do historie – například Dovženkova Země, Grand Hotel Edmunda Gouldinga či komedie Reného Claira Ať žije svoboda! Kvůli nedostatku oficiálních cen bylo uspořádáno hlasování publika. Nejlepším režisérem byl prohlášen sovětský tvůrce Nikolaj Ekk za film Cesta do života, jako nejzábavnější dílo byla označena citovaná Clairova francouzská komedie. Jak napovídají názvy sovětských filmů, fašistický režim ponechával otázku výběru zcela v rukou organizátorů – Itálie a SSSR nebyly ostatně ještě znepřátelené státy…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2007

Eva Zaoralová