Thomas Mann, který sem zasadil děj svého asi nejslavnějšího díla, novely Smrt v Benátkách, napsal, že mnohá města mají umělecké poklady, avšak Benátky jsou samy jedním velkým uměleckým dílem. Samozřejmě měl pravdu, ale jedinečnost Benátek má ještě další rozměr, jenž se v luxusních obrazových publikacích ani turistických průvodcích příliš neobjevuje. Je jím to „obyčejné“ město, k němuž bývá v úzkých uličkách často problém se prodrat, které si ve vrcholné sezoně musí vnímavý návštěvník vyvzdorovat na davech turistů, tlačících se v neprostupné mase mezi Rialtem a náměstím Sv. Marka. Komu se to podaří, ten pak v plné míře docení slova francouzského romanopisce, básníka a historika umění Vaudoyera: „Nic není snazšího, než se v Benátkách ztratit. A nic není zábavnějšího, než se ocitnout v tomto Labyrintu bez Minotaura, jako Theseus bez nitě Ariadniny…“

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2007

Jaroslav Hofmann