I přes obrovské vzdálenosti oddělující jednotlivá souostroví je polynéská kultura překvapivě homogenní. S výjimkou „mluvících holí“ z Velikonočního ostrova však není odnikud z Polynésie známo písmo. Zdejší mýty a legendy proto často existují v několika poněkud odlišných verzích, jména bohů se vyskytují v různých transkripcích. Když na ostrovy přišli první křesťanští misionáři, začali protestanti i katolíci ve vzácné shodě pracovat na tom, aby dosavadní náboženské představy i mýty domorodců co nejrychleji vykořenili a vymazali vzpomínky na dávné obřady. Jen vzácně byla ústní tradice zaznamenána písemně. Pak samozřejmě velmi záleželo na osobě vypravěče. Zatímco ústně sdílené a z generace na generaci předávané příběhy a informace neměly pevnou podobu a proměňovaly se podle potřeby, najednou zde byla jedna „autoritativní“ verze zformulovaná jedním konkrétním člověkem…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2007

Další informace o Polynésii naleznet zde: www.sopka.cz

Jaroslav Hofmann