11 - 2006 Toskánsko

Třpytivý klenot v Toskánském souostroví

Věčně zelená Elba svým tvarem trochu připomíná rybu. Třetí největší italský ostrov tvoří spolu s šesti dalšími ostrůvky národní park Toskánské souostroví. Leží pouhých 11 km od pobřeží a má mimořádné příznivé klima, takže koupání a slunění v dubnu či listopadu zde není ničím výjimečným. Ostrov proslulý v minulosti především nuceným pobytem Napoleona Bonaparta tak získal v posledních desetiletích nový věhlas…

Třpytivý klenot v Toskánském souostrovíI když Elba měří jen něco málo přes 220 km2, je to třetí největší ostrov Itálie. Díky své výhodné strategické poloze a obrovskému nerostnému bohatství ji po staletí plundrovaly nájezdy nejrůznějších dobyvatelů. První zmínky o osídlení Elby se objevují už v antice, ale přesnou dobu nelze určit, neboť historické a mytologické prameny se ve vyprávění antických autorů navzájem proplétají.
První známý název ostrova Aithalia pochází od Řeků, kteří zde těžili železnou rudu (aithalos znamená řecky „jiskra“). Římané pojmenovali ostrov Ilva a zahájili tu těžbu mramoru a žuly. Dnešní podoba jména Elba se poprvé objevila v 6. století. V průběhu staletí patřil ostrov střídavě Pise, Janovu, Appianiům z Piombina, Toskánskému velkovévodství, Španělsku, zájem o něj měly i další mocnosti. Mírovou smlouvou z Amiensu připadla Elba v roce 1802 Francii. Po skončení napoleonských válek ji Vídeňský kongres vrátil Toskánskému velkovévodství a v roce 1860 byla připojena k Italskému království…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2006

Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Iveta Panýrková

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace