Ta tradiční písnička opravdu zlidověla i daleko za hranicemi Francie. „Sur le pont d´Avignon / l´on y danse, l´on y danse…“ Na mostě v Avignonu, lidé tam tančí – možná právě tahle kolovrátková melodie byla pro mnohé prvním setkáním s jedním z nejvýznamnějších a nejkrásnějších provensálských měst…
Herci ve smokinzích a herečky v dlouhých róbách vystupují z limuzín a po rudém koberci kráčejí po schodech vzhůru. Blesky desítek fotoaparátů se slévají v oslnivou zář filmového úspěchu. Každoročně v květnu tyto záběry obletí svět a milovníci filmu zatouží poznat jihofrancouzské Cannes. Až na místě pak zjistí, že slavný filmový svatostánek je nejspíš nejošklivější budovou ve městě...
Pro většinu z nás je jméno Provence spojeno s poetickou představou středomořské krajiny zalité jižním sluncem a prosycené vůní levandule, stejně jako s připomínkou umělců, kteří právě s ní spojili podstatnou část svého díla. A jak už to bývá, mnohdy již ani netušíme, že právě jejich přičiněním dnes Provence vnímáme podobně jako oni, ba co více, i sama místa a jejich atmosféru, jež kdysi zpodobili, vidíme jakoby jejich očima…
Provensálské trhy nejsou specialitou jen přesně geograficky vymezené oblast Provence. Pyšní se jím i mnohá města na Azurovém pobřeží, jako třeba Nice nebo Cannes. V Antibes j dlouhá hala provensálské tržnice umístěna dokonce přímo před městskou radnicí…
Od úzkého mola se jde nejprve kousek po pobřeží a pak vzhůru po cestě z nepravidelných kamenů ohlazených tak, že kloužou skoro jako led. Po obou stranách divoké roští a nahoře na útesu nevlídné pevnostní hradby. Kulisy jako stvořené pro romantický či tragický příběh – za jedním takovým sem přijíždějí stovky turistů denně…
Málokdo se může pochlubit tím, že ke svým narozeninám dostane muzeum. Malíři Marcu Chagallovi se to podařilo. Na kopci Cimiez v Nice bylo otevřeno 7. července 1973, kdy slavil osmašedesátiny…
Značnou část římského dědictví na území dnešní Francie zničily nájezdy barbarů, dochované stavby a další památky přesto svědčí o tom, že někdejší Galie pod římskými prokonzuly prosperovala. V Provence, kterou legionáři obsadili již ve 2. stol. př. n. l., dodnes slouží kulturním účelům amfiteátry v Arles a Nîmes. Toto město se chlubí také římskou bránou Porte Auguste a chrámem Maison Carrée. Další významnou římskou památkou v Nîmes je Castellum, vodní nádrž, z níž vedlo potrubí do městských lázní i soukromých domů…
Jihofrancouzské pobřeží patří od starověku k nejpříjemnějším a ekonomicky nejpříhodnějším místům k bydlení. Ale trvale také trpí dvěma neduhy – nedostatkem vody a špatným spojením do vnitrozemí. Nedostatek vody řešili už Římané akvadukty, které patřily k nejnákladnějším stavbám starověku, spojujícím v sobě technickou zdatnost a estetické cítění své doby. Totéž bychom mohli říci o současných dálničních mostech, které řeší nejpalčivější problém současnosti, dopravu. Viaduc de Millau se stal dosud největší francouzskou stavbou 21. století…
Milovníci tajemna, horoskopů a věšteb při zaslechnutí jeho jména zpozorní – Nostradamus je jedním z nejslavnějších astrologů v dějinách. Ve svých proroctvích, která nazval Centurie, předpověděl prý prakticky všechno – smrt svých současníků, francouzských králů Jindřicha II. a Františka II., vzestup a pád Napoleona, druhou světovou válku, vývoj politické situace v Rusku a snad i teroristický útok na New York. A samozřejmě také soudný den, který má nastat v roce 3797…
Montpellier, významné jihofrancouzské město, si po staletích věrné služby vědě po právu vysloužilo přívlastek univerzitní. Právě sem směřují mnozí francouzští i zahraniční studenti stejně jako jejich vysokoškolští učitelé a další vědečtí pracovníci. Už v raném středověku, kdy městem vedla jedna z významných poutních cest, zde byl pro potřeby poutníků zřízen špitál. Ten se stal v roce 1220 podnětem k založení jedné z nejstarších lékařských fakult ve Francii…
