12 - 2005 Řím

Fašistická architektura

Známým pochodem na Řím v roce 1922 se nezměnila jen politická situace v Itálii na více než 20 let, ale i architektura nového hlavního města prvního fašistického státu v Evropě. Není samozřejmě nutné zdůrazňovat, že každá diktatura má svůj způsob umělecké reprezentace, která je zpětně nejdříve opovrhovaná a teprve až po letech se stane předmětem zájmu. Nejcharakterističtějším znakem všech fašistických staveb je monumentální sloh, který kolísá mezi stylizovaným klasicismem a jasně formulovaným racionalizmem...

Fašistická architekturaK tomuto efektu se dospěje používáním poměrně jednoduchých architektonických schémat: univerzální velký kamenný, často travertinový, objem, na němž se rytmicky opakuje obdélníkové okno; jisté nepravidelnosti a asymetrie pomáhá vyrovnávat střídmá vrcholová římsa a motiv arkády společně se sloupovými vstupními portiky. Fašistická rétorika se zároveň snaží dosáhnout jednoty všech výtvarných umění nejen nepostradatelným uplatněním mramorových soch, ale i častým použitím barevných dekorativních i figurálních mozaik na stěnách i podlahách.
K účelům oficiální propagandy, k níž neodmyslitelně patří parády, přehlídky a shromáždění, byla realizována největší změna v topografii města. Stavba široké „říšské“ ulice, dnešní Via dei Fori Imperiali, tehdy rozdělila antické forum na dvě od sebe odříznuté části. Když italský vůdce Benito Mussolini přestěhoval svou pracovnu do nového středu města, do Benátského paláce na Piazza Venezia, odkud ze známého balkonu nad vchodem rád promlouval k davům, měl již ucelenou představu o tom, jak by mělo vypadat budoucí moderní hlavní město s mrakodrapy a monumentálním, avšak nikdy neuskutečněným Palácem fašismu…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2005

Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Eva Krátká

kategorie: 12 - 2005 Řím

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace