Lofoty, to je velkolepé umělecké dílo přírody. Osamocené skalní štíty, dramatické hřebeny hor i drobné ploché ostrůvky se vynořují nad hladinu ve stále jiných a vždy překvapivě malebných konstelacích. Moře se mezi nimi prolévá zátokami, zálivy, průlivy i fjordy, a jako by nebylo toho hýření tvarů dost, ještě všechny přírodní obrazy umocňuje zrcadlením ve své modré hladině…

Není v Evropě a patrně ani jinde na světě krásnější pobřeží než v Norsku. Je to neskutečných 2000 kilometrů skal rozčleněných tak, že se podobají kamenné krajce, která vroubí celé západní a severní břehy Skandinávského poloostrova. Průlivy, zálivy, úžiny, fjordy. Výspy, mysy, ostrovy a šéry. Moře a skály…

Oslo čítající v roce 1905 na 160 tisíc obyvatel, má podle údajů z roku 2000 přibližně 503 tisíc obyvatel. Takřka v nepoměru k tomu je rozloha města – celých 454 km2, avšak jen 34 % je nebo má být zastavěno. Většinu tvoří rozlehlé zalesněné oblasti, zátoky a pasáže při mořském pobřeží, ostrovy a ostrůvky s ojedinělým mikroklimatem, vodní plochy slané i sladké, jinými slovy: Oslo je jeden obrovský rekreační areál…

Požár vždy znamená pohromu. Když navíc zkosí celé město, je to skutečná tragédie. Jenže hořekovat se nedá donekonečna. Bydlet se musí okamžitě, a tak vznikne plán v co nejkratší době vystavět město znova. A ovládá-li zrovna Evropu styl art nouveau, je téměř jisté, že vznikne klenot…

Decentní Frogner, činžáková čtvrť na západě Osla, která přímo sousedí s královským palácem, je odjakživa baštou tradičních hodnot. Zhruba dva měsíce po té, co se loni v lednu narodila princezna Ingrid Alexandra, a norský trůn tak získal budoucí královnu, přijala frognerská pobočka nejsilnější politické strany v zemi, sociálně-demokratické AP, následující usnesení: Požadujeme, aby monarchie jako forma vlády byla zrušena a aby byla zřízena komise, která nalezne vhodný model pro republiku Norsko. Nadále si nepřejeme systém, v němž lidé dědí moc…

Hlavní město Norského království se podobně jako jiné metropole pyšní sítí metra, které však vznikalo zcela jiným způsobem, než je v Evropě obvyklé. Nejprve, od konce 19. století, byly v západní části města stavěny povrchové předměstské elektrické dráhy, které se později začaly pozvolna „zavrtávat“ pod zem…

Stříbro je kus norské historie. Už za dob vikinských patřilo k nejcennějším materiálům. Na mořském pobřeží jižně od Osla, v okolí T?nsbergu, kde archeologové odkrývají základy nejstaršího městského osídlení v Norsku, se objevuje stříbro jako hlavní platidlo, a to ve formě šperků a cenných předmětů, mincí a odlitých cihliček…

Když v Norsku přijde řeč na ovoce, téměř nikdy nezapomenou Norové s hrdostí připomenout, že se u nich pěstují jabloně a třešně ještě za polárním kruhem. O původním domácím ovoci už s takovou hrdostí nehovoří, je takovou samozřejmostí, že to ani nestojí za řeč. Norské domácí ovoce, to jsou divoké lesní a tundrové plody. Rudé a fialové bobulky, které jsou sice malé, ale zato jich příroda každoročně nadělí takové množství, že je nikdy nelze všechny posbírat...

kanzen Maihaugen – pod tímto označením znají návštěvníci jedno z největších a nejstarších muzeí v přírodě na evropském kontinentě. Muzeum lidové architektury se nachází nedaleko Lillehammeru a založil je norský lékař a sběratel lidového umění Anders Sandvig (1862–1950)…