Zatímco v Tibetu samém čínská okupace poničila, co mohla, život v Ladakhu se za poslední staletí změnil jen nepatrně. Na plochých střechách bílých domečků se pořád stejně suší jačí trus a vojtěška, v dřevěných miskách se zalévá pražená ječná mouka slaným čajem, nad kláštery povlávají pestré modlitební praporky a uvnitř předčítají mniši hlubokými hlasy buddhistické mantry v klasické tibetštině. Kdo se sem chce podívat, musí si pospíšit. Jen během krátkého himálajského léta totiž roztají sněhy v horských průsmycích a cesty se na pár měsíců otevřou…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2005

Další informace o Indii naleznet zde: http://www.sopka.cz