Člověka zasáhne atmosféra, to, čemu se snad dá říkat genius loci, takže přestane sledovat čas i mapu, najednou ho příliš nezajímá, kde se měl nalézat v tomto okamžiku a kde za chvíli, a důležité je pouze být a vnímat. Jedním z takových míst je, alespoň pro mne, „Město patnácti rodin nágů“, „Město pětašedesáti klášterů“, „Drahokam jihovýchodní Asie“ – civilním jménem Luang Prabang, v jiné transkripci Louangphrabang, někdejší královské hlavní město Laosu.
Laos, plným názvem dnes Laoská demokratická lidová republika, je jediným státem jihovýchodní Asie, který nemá přístup k moři. Zato celou, od severozápadu k jihovýchodu protáhlou zemí protéká v délce asi 1500 km Mekong a přes 70 % rozlohy státu pokrývají krásné hory a náhorní plošiny. S památkami kulturně-historickými jsem dopředu počítal, svou přírodní krásou byl ale pro mne Laos velmi příjemným překvapením. Laoská historie, zejména její starší část, je podobně jako všude jinde v oblasti jihovýchodní Asie spletitá a pro běžného Evropana spíše nepřehledná. Nelze si však nevšimnout, že město později známé jako Luang Prabang se v ní připomíná velmi často, byť pod jinými jmény…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2004

Další informace o Laosu naleznet zde: http://www.sopka.cz