Ve starších třetihorách ležela jižní Morava na jihovýchodním okraji starého Českého masivu, na břehu „karpatského“moře, které tenhle okraj zárodečné Evropy v druhohorách několikrát zaplavilo. Z té doby zde zůstaly mocné vrstvy jurských a křídových vápenců, které později sehrály významnou roli při stavbě Pálavy. Karpatské moře mělo kolísavou výšku hladiny a podle toho se také na jeho dnu usazovaly různé sedimenty – od nejjemnějších hlubokomořských jílů přes drobný písek až po hrubý písek a kamínky v mělčinách. Tyto mořské usazeniny se věkem zpevnily a staly se z nich tři druhy sedimentárních hornin – jílovce, pískovce a slepence. Tato několikrát se opakující série se odborně nazývá flyš. V třetihorách vyzvedlo alpinské vrásnění flyšová souvrství z mořského dna a zmáčklo je v dlouhé ležaté vrásy, kterým se říká příkrov. Ten se překlopil přes okraj Českého masivu a byl vlečen dál na západ. Při tomto valivém pohybu zemských mas byly z podloží odtrhávány obrovské bloky starých druhohorních vápenců a zabaleny do těstovitě elastického flyšového příkrovu, jehož čelo se zastavilo až na Moravě. Zatížený Český masiv poklesl a před čelem příkrovu vznikly prohlubně, které nazýváme moravské úvaly. A příkrovu samotnému se říká Jihomoravské a Středomoravské Karpaty. Už ve středních třetihorách začaly měkké flyšové horniny rychle podléhat erozi a z nich pomalu vystupovaly tvrdé skalní trosky odtržených druhohorních vápenců, označované jako bradla…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2004

Hledáte ubytování na jižní Moravě? Najdete je na: http://www.travelguide.cz