Děčínský Sněžník vysoký 723 metrů je obojím. Podobu stolové hory má jeho nejvyšší náhorní plošina protažená v délce asi 1,5 km a šířce kolem 500 metrů podél strmé, okrajové jižní stěny. A od této nejvyšší hrany pak celá ukloněná pískovcová kra zvolna klesá na sever – ke státním hranicím. Vrcholová plošina Sněžníku je také jedním z nejčastějších turistických cílů, a to už od roku 1864. K její proslulosti však přispěly okolnosti zcela neturistické. V polovině 19. století probíhala v celém Rakousko-Uhersku velká zeměměřická akce – mocnářství chtělo vědět, jak velké vlastně je, a tak bylo celé území rozděleno do trojúhelníků, takzvané triangulační sítě, a celé bylo změřeno. Opěrnými body zeměměřičů byly terénní vyvýšeniny, na nichž majitelé pozemků byli povinni postavit dodnes známé triangulační věže, které nejprve posloužily zeměměřičům a pak byly po celé následující století využívány i jako provizorní rozhledny. Jeden z těchto opěrných triangulačních bodů měl stát i na vrcholu Děčínského Sněžníku. Majitel zdejšího panství, František Antonín Thun, však pojal svou povinnost velkoryse, a místo jednoduchého, z klád stlučeného výhledu se rozhodl pro vybudování skutečné kamenné věže, která by sloužila jako rozhledna celým generacím…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2004

Hledáte ubytování v sevrních Čechách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz