Využití skal jako základního sochařského materiálu či přírodní kulisy uměleckého díla je v pískovcových oblastech jevem velmi rozšířeným. Jednotlivé artefakty se svou uměleckou kvalitou a provedením samozřejmě velmi liší, což je dáno nejen invencí a schopností samotného tvůrce, ale i strukturou opracovávané horniny.
K nejskromnějším uměleckým dílům patří výklenky pro obrázky, popř. výklenkové kaple. S podobnými památkami se lze setkat i v jiných oblastech, ale příhodné vlastnosti pískovců umožnily stroze funkční niky doslova plasticky rozehrát do okolní skalní stěny. Výklenky jsou často lemovány reliéfním dekorem, a to jak s vegetativními tak i figurálními motivy.
Jedním z míst, při nichž v průběhu času došlo k velké kumulaci výklenků, jsou tzv. kostelní či umrlčí stezky. Před zahuštěním farní sítě za císaře Josefa II. byli obyvatelé přifařených obcí často nuceni docházet na bohoslužby do vzdálených obcí. Kromě stanovených svátků museli podnikat tuto cestu i při mimořádných příležitostech, tedy při pohřbech, křtech a svatbách…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2004

Hledáte ubytování v sevrních Čechách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz