5 - 2003 Země Evropské unie

Británie, země tradic, ale také největších změn

Dante, Federico Garcia Lorca, Bertold Brecht, Seamus Heaney. To nejsou jen jména z názvů kapitol nějaké antologie světové poezie, ale jména básníků, která se objevila v únoru a v březnu na plakátech spolu s úryvky jejich básní v londýnské podzemce, nejstarším metru světa. Verši vybraných básníků ze všech zemí současné evropské „patnáctky“ si totiž Spojené království připomnělo 30. výročí svého vstupu do Evropského hospodářského společenství, jak se v roce 1973 nazývala dnešní Evropská unie…

Británie, země tradic, ale také největších změn„Když jsem přemýšlel, jak oslavit výročí našeho vstupu, uvědomil jsem si, že jsme jedním z nejpoetičtějších národů na světě. Dali jsme světu Shakespeara a mnoho dalších vynikajících básníků. Tak proč nevyužít dlouholeté tradice, kterou má akce Verše pro podzemku,“ řekl náměstek britského ministra zahraničí Denis MacShane, odpovědný za evropské záležitosti. A v neposlední řadě také překladatel Brechtovy básně Všechno se mění. Dodal, že tento způsob je mnohem lepší než velké pompézní řeči nebo nudné ceremonie. „To opravdu není náš styl,“ zdůraznil.
Na okázalé slavení podobných historických událostí si Britové skutečně příliš nepotrpí. Ovšem s výjimkou jubileí svých panovníků. To poslední, padesátileté výročí Alžběty II. na trůnu v roce 2002, dokázali oslavovat dlouho a zcela spontánně. V případě vstupu do EU si ale stále ještě mnozí z nich nemyslí, že je to nějaký důvod k velkému jásání.
Druhá polovina 20. století byla obdobím snad největších změn v historii této země, dramatickou dobou zániku britského impéria, říše, nad kterou slunce nikdy nezapadalo. Spojené království sice porazilo nacistické Německo i Japonsko, ale skutečnost, že bojovalo déle než všechny ostatní země, jej po roce 1945 přivedla na pokraj bankrotu. Roku 1947 přišlo o svoji „perlu koruny“, o Indii. A v následujících letech o naprostou většinu svých dalších kolonií. Během Suezské krize v roce 1956 dokonce ztratila Británie postavení světové velmoci. Nyní je pod britskou správou pouze třináct zámořských teritorií, k nejznámějším patří Gibraltar, Bermudy a Falklandy.
Impérium ale mělo blahodárný vliv na mateřskou zemi. Přineslo do britského života předtím neznámé exotické kuchyně, subtropické rostliny, orientální filozofie, nové kultury. A naopak vtisklo svým koloniím, dnes většinou členům Britského společenství, některé nesmazatelné stopy. Jak jinak lze vysvětlit, že pro kontinentální Evropany tak nepochopitelný sport, jakým je kriket, se úspěšně ujal v bývalých britských koloniích - a to takovým způsobem, že žáci přerostli učitele a národní týmy Indie, Pákistánu, Keni, Jižní Afriky, Austrálie či Nového Zélandu dnes často způsobují smutek anglickým fanouškům. Co však znamenal zánik impéria pro obyčejné Brity? Většina z nich měla tehdy docela jiné starosti. Historik Robert Blake dokonce tvrdí, že britské impérium zmizelo tiše a téměř neznatelně. „Kromě lidí, kteří udělali kariéru jakožto úředníci koloniální nebo indické státní správy, si většina této změny téměř nepovšimla…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2003

Další informace o Velké Británii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace