2 - 2003 Španělsko 1

Moderní jeskynní lidé z Guadixu

Na jihu Španělska, v Andalusii, asi 60 kilometrů východně od Granady, se zvedají už z dálky nápadné, vysoké a erozí zbrázděné kopce téměř bez vegetace. Zelené jsou prý jen na jaře. Na první pohled vypadají jako kulisa zmenšeného modelu amerického Gran Canyonu. Na úpatí strmých svahů se rozkládá historické dvacetitisícové město Guadix, které bylo založeno římským císařem Augustem jako vojenský tábor Julia G. Acci…

Celkový pohled na jeskynní městoDnes mu dominují vysoké věže renesanční katedrály, obklopené mnoha kostely, šlechtickými paláci i bohatými měšťanskými domy. Od historického středu se paprskovitě rozbíhají uličky s typickými bílými andaluskými domy.
Hned v sousedství takto klasicky uspořádaného města se však nachází jiný Gaudix. Guadix moderních jeskynních lidí. Toto exotické přírodní město vytváří krajinu s bílými komíny nejrůznějších velikostí a tvarů, vyrůstajících mezi okrově žlutými kopci a údolími. Les komínů tvoří jedinou „vegetaci“ v této bizarní krajině bez stromů a samotné komíny jsou zároveň jedinou známkou lidské přítomnosti.
Gaudix leží na severním okraji rozlehlé mezihorské pustiny, která je od vlhkého oceánského proudění odstíněna vysokým pohořím Sierra Nevada. Tyto krásné hory však zachytí skoro všechny srážky a v jejich závětří pak prší jen málo. A když už deště přijdou, jsou to prudké lijáky, které vyrývají do holých kopců hluboké rýhy, unášejí spousty splavenin a postupně vytvářejí spletitou sít strží, roklí a údolí, jimž se říká ramblas. Zdejší jezerní sedimentární horniny jsou měkké, písčité až jílovité povahy a erozi snadno podléhají. Nepropustné polohy jílů sice místy chrání spodní souvrství před průsakem vody, ale na jiných místech zadržují spodní vody, které se občas provalí a nad nimi se otevře propast. Existuje však řada důkazů, že v hlubokém starověku byla tato krajina porostlá rozlehlými lesy plnými zvěře. Ale jak se rozšiřovalo osídlení od břehů Středozemního moře směrem do vnitrozemí, ubývalo lesů a přibývalo stád ovcí a koz, které vypásly i trávu, která na místě lesů původně rostla. Nechráněnou půdu pak splavoval déšť, a tak začal proces rozsáhlé, plošné eroze, který už nelze zastavit. A tak můžeme říci, že o zdejší postupující pustinu se postarali jak lidé, tak i nepříznivé klimatické podmínky. Gaudix leží na samém okraji této pustiny a zhoubný proces eroze sem ještě nedolehl plnou silou. Proto se ještě na úpatí kopců sem tam udrží skromná políčka a nějaké stromy, místy jsou i křovinaté porosty macchie a trsy trav.
Jílovité horniny v okolí Guadixu využívaly všechny místní kultury k výrobě neglazované červené keramiky, a proto má hrnčířství v tomto kraji tisíciletou tradici. Jílovitá hornina v okolí Guadixu však dala základ i jiné tradici – bydlení v umělých jeskyních. Její začátky jsou spojeny s reconquistou, znovudobýváním Španělska na muslimech. Když v roce 1492 padla Granada, poslední muslimská država na španělském území, zůstaly na jihu poloostrova tisíce muslimů. Křesťanští znovuosídlenci je vytlačovali z jejich měst a vesnic a moriskové, jak se jim říkalo, si museli hledat nová obydlí. Mnozí z nich se uchýlili do polopusté krajiny v okolí Gaudixu, do kopců, které tak trochu připomínaly nomádské stany. Do jejich měkkých, ale zároveň soudržných, jílovitých svahů vyhlubovali otvory, umělé jeskyně, které postupně nabývaly podobu pokojů v dobře zařízeném domě. Moriskové, zvyklí na určitou kulturní úroveň, se ani v tomto nouzovém ubytování svých nároků nevzdali. Stěny jeskyň vybílili, vyzdobili a zateplili koberci. Nábytek ani nepotřebovali, protože k uložení věcí a pracovního náčiní jim posloužily další výklenky, které podle potřeby dlabali přímo do stěn a tak své obydlí stále rozšiřovali. Svým způsobem si moriskové i polepšili. Jeskyně totiž celoročně držely teplotu na příjemných 18 °C. V létě tak chránily obyvatele před nesnesitelným vedrem a v zimě před nepříjemným chladem…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 2/2003

Další informace o Španělsku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Dolní navigace