Apulie

2 - 2003 Španělsko 1

Červená Alhambra

V létě jsou ulice Granady rozpálené sluncem, ale v zahradách nad městem, na temeni vrchu as-Sabik, je příjemně. Horský vánek a tekoucí voda tam ochlazují letní žár a vzduch je prosycený vůněmi myrty, citrusů, růží a rozmarýny. V zelené záplavě stromů a keřů, na nerovném svažitém terénu, jsou rozptýleny jednotlivé orientální stavby, z nichž každá připomíná dekoraci k Šeherezádě. Po celá staletí vzhlíželi obyvatelé Granady s úctou a obdivem k sultánovu paláci, z něhož byly vidět především hradební zdi a cihlové zdivo čtvercových věží a nejvyšších pavilonů. Pro převažující červenou barvu cihel se rezidenci odedávna říkalo al-Hamrá, Červená…

Červená AlhambraTaké kopec al-Sabikah měl pro Granadu symbolický význam. V dobách, kdy muslimové teprve upevňovali své postavení v nově dobytém území, budovali po celé zemi pevnosti, al-kasr, tedy alcázary. Na návrší al-Sabikah stál první granadský alcázar, který nechal postavit zakladatel Nasrovské dynastie. Z tohoto starého alcázaru však zbylo velice málo, protože po celé čtrnácté století tam budovali svou pohodlnou, krásnou a elegantní rezidenci dva granadští emírové – Júsuf I. a Muhammad V. Alhambra je vlastně jakési samostatné město uvnitř červených hradeb s několika strážními věžemi. Areál tvoří celý soubor staveb a paláců, navzájem propojených nádvořími, chodníky, podloubími, schodišti a květinovými alejemi a zahradami. Srovnáme-li jednotlivé síně a pavilony s pompézností staveb křesťanských vládců, udiví nás, že rezidence granadských muslimských vládců zachovávaly lidské rozměry. Byly útulné a pohodlné a člověk se v nich neztrácel. Muslimský vládce chtěl být velký i ve svém nevelkém sídelním areálu, zatímco křesťanský král si dodával velikost obrovským palácem. Jestli jednotlivé stavby neudivují rozlohou, pak určitě ohromují svou výzdobou. Zdá se, že ani nebyly postaveny z kamene, cihel a dřeva , ale utkány z krajkoví, mihotavého světla, neskutečných ornamentů a decentních barev glazovaných kachlíků. Těžko si představit, že pod těmito stalaktitovými stropy a mezi štíhlými dříky sloupoví žili skuteční lidé se svými starostmi a radostmi, rodinnými a vladařskými povinnostmi. Každá z těchto staveb, ať už je to Síň vyslanců, Myrtový dvůr, královnin budoár nebo lázně útočí na všechny smysly. Není to jen zrakové okouzlení, ale i vůně rostlin a tichý šelest padající vody. Ovšem přece jen největší podíl patří výtvarné výzdobě, jejímž základem je ornament, arabeska. Geometrický, abstraktní stylizovaný rostlinný ornament , jehož součástí je nejednou i písmo, je v podstatě jen důsledkem výkladu Koránu. Ortodoxní muslimové, sunité tvrdí, že Alláh nepřipouští zobrazování živých bytostí, zatímco šíité tuto možnost ve výtvarném umění připouštějí. Když ortodoxní muslimští umělci nemohli zobrazovat lidi ani zvířata, vrhla se veškerá jejich fantazie na složité geometrické a rostlinné vzory rafinovaně se proplétající, na plošné i prostorové arabesky, provedené na kachlících, ve zdivu, na štuku,vyřezané do dřeva, vytesané do kamene i vetkané do látek. Dnes je většina štukové výzdoby bílá, ale podle zbytků barev, které se dochovaly na některých skrytých místech nástěnných a stropních štuků, se dá předpokládat, že i ty dnešní sněhově bílé ploché ornamenty kdysi zářily barvami…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 2/2003

Další informace o Španělsku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Obsah košíku

košík je prázdný
Dolní navigace